Pokud však máte představu o tom, jak byste chtěli, aby se s vaším majetkem po smrti naložilo, doporučuji sepsání závěti zvážit. Níže najdete souhrn pravidel, kterými se příprava testamentu řídí.

Ze všeho nejdříve je třeba si uvědomit, že závěť je jednostranné právní jednání. To znamená, že jen vy sami můžete závěť pořídit a zároveň jen vy ji můžete změnit, odvolat, popřípadě zrušit. Už jen to, že celý proces je zcela ve vaší moci, by mohlo být faktorem, který vám napomůže k rozhodnutí. Tím spíše, máte-li v rodině komplikovanější situaci nebo již nyní víte, že dle zákonu bude přicházet v úvahu větší počet vašich dědiců (např. v důsledku toho, že někteří dědici již nežijí, a k jejich dědickému podílu budou povoláni jejich potomci).

Závěť má přednost před děděním ze zákona. Díky ní lze předejít i komplikacím při uzavírání dědické dohody nebo dělení pozůstalosti na mnoho malých podílů, jak by tomu bylo při dědění ze zákona.

Obsahem závěti je odvolatelný projev vůle, kterým pro případ své smrti osobně zůstavujete jedné nebo více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Nejběžnější forma pořízení závěti je závěť sepsaná vlastní rukou nebo notářským zápisem.

Základním předpokladem pro platné pořízení závěti, stejně jako pro každé právní jednání, je zletilost, plná právní svéprávnost (výjimky jsou uvedeny v § 1525 až 1528 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) a určitý a srozumitelný projev vážné vůle, která  je prosta omylu a mylné pohnutky.

Pokud se rozhodnete celou závěť sepsat vlastní rukou (holografní závěť), označte sami sebe údaji, kterými vás bude možné identifikovat (zpravidla jméno, příjmení, datum narození a bydliště). Označte majetek, který má dědic nebo dědici zdědit. Je zcela na vašem uvážení, zda zůstavíte konkrétně určené věci nebo podíl na pozůstalosti. Určené věci také dostatečně popište. Významně to pomůže soudnímu komisaři při zjišťování majetku v pozůstalosti a zároveň bude jednoznačná vaše vůle, jaký majetek komu zůstavujete.

Pokud se chcete vyhnout situaci, že byste se v závěti zapomněli zmínit o nějakém majetku, který by byl pak děděn nikoli podle závěti, ale podle zákona, je vhodné v závěti ustanovit ještě dědice veškerého ostatního majetku v závěti neuvedeného. Tím budete mít jistotu, že opravdu veškerý majetek bude děděn podle vaší vůle, i když nebude v závěti výslovně uveden.

Dále určete osobu dědice tak, aby bylo zřejmé o koho jde (jméno a příjmení, datum narození, bydliště). Pro případy, že by závětní dědic z jakéhokoli důvodu nedědil, lze ustanovit ještě osobu náhradníka dědice. Pokud nastane situace, že vámi označený dědic v závěti dědit nebude a nebude mít ani náhradníka, majetek zůstaven tomuto dědici bude děděn podle zákona a ne podle závěti.

I když zákon výslovně nestanovuje povinnost závěť datovat dnem, měsícem a rokem, přesto se doporučuje datum pořízení závěti uvést. Na konci textu závěti ji také vlastnoručně podepište (ideálně celým jménem a příjmením).

Postupem času se může vaše představa o tom, kdo by měl pokračovat ve vlastnictví majetku, změnit. V tom případě můžete změnit i znění vaší poslední vůle. Učiníte tak buď sepsáním závěti nové, kterou současně zrušíte i závěť předchozí (např. připsáním věty „Touto závětí ruším veškeré své závěti dřívější.“), nebo vedle nové závěti ponecháte v platnosti i závěť dřívější. Závěť můžete také odvolat a ponechat dědění v zákonném režimu, nebo ji prostě zničit.

A ještě jedno důležité upozornění. Při pořizování závěti nezapomeňte mít na zřeteli práva nepominutelných dědiců. Těmi jsou vaše děti, případně, pokud by nedědily vaše děti, pak jejich potomci. Pokud byste v závěti opomněli svého nepominutelného dědice nebo byste mu odkázali méně než činí jeho povinný díl, může nepominutelný dědic v průběhu řízení o pozůstalosti uplatnit své právo na vyplacení povinného dílu. Povinný díl u nezletilého potomka činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu a u zletilého potomka čtvrtinu.

Máte-li vlastnoruční závěť sepsanou, zbývá zvážit zvolení důvěryhodné osoby ze svého okolí, které o této skutečnosti řeknete, případně závěť u ní uložíte. Zvýšíte tak pravděpodobnost, že po vaší smrti bude závěť dohledána a předložena notáři. Neznáte-li žádnou důvěryhodnou osobu a chcete mít jistotu, že závěť bude dohledána, můžete ji uložit do notářské úschovy. 

Svou poslední vůli můžete také projevit do notářského zápisu. Notářský zápis je veřejnou listinou, která má vyšší důkazní sílu než listina soukromá (tedy i závěť psaná vlastní rukou). Notář, který notářský zápis sepisuje, je garantem toho, že splňujete všechny zákonné předpoklady pro její platné pořízení a že vaše majetkové poměry budou komplexně ošetřeny v souladu s vaší představou.

Notář závěť zaeviduje do Evidence právních jednání pro případ smrti, a vy tak budete mít jistotu, že notář, který bude projednávat vaši pozůstalost, bude mít závěť k dispozici. Originál testamentu je vždy uložen u notáře, který zápis sepsal, a vám bude vydán jen opis listiny.

Poplatek notáři činí zhruba 3400 korun. V ceně je zahrnuté i právní poradenství, během kterého sdělíte notáři svou představu, získáte právní posouzení vaší situace s případnými možnostmi řešení, a vzájemně si předáte podklady pro sepsání závěti.

Zde bych se ještě vrátila k úschově závěti psané vlastní rukou. Vzhledem k tomu, že pouhé uložení takové závěti do notářské úschovy je zpoplatněno částkou, která činí zhruba polovinu ceny za sepis závěti notářským zápisem, vyplatí se, dle mého názoru, na místo úschovy spíše kompletní sepsání závěti notářským zápisem. 

Ať už zvolíte jakoukoli formu závěti, kterou zákon umožňuje, nebo se rozhodnete pro dědění ze zákona, věřím, že po tomto rozhodnutí budete nadcházející čas prožívat s pocitem klidu v duši, že toto již máte urovnáno.

Autorka: Mgr. Zuzana Lukešová, poradkyně pro pozůstalé, www.zimazivota.cz 

Zdroje: zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

               ŠEŠINA, M., MUZIKÁŘ, L., DOBIÁŠ, P. Dědické právo. Praktická příručka.

               Praha: Leges, 2019