Klienti se mnou často sdílí, že mají se svými rodiči těžké vztahy. Když si založíte vlastní rodinu, mohou být vaši rodiče najednou zaskočeni, že o jejich vedení nestojíte. Někteří rodiče dospělých dětí se totiž bojí, že když přestanou být lídry, ocitnou se na konci rodinné hierarchie.

Najděte tedy vašim rodičům jasné místo v našem rodinném životě tak, aby to vám i vašim rodičům vyhovovalo. Když vám zasahují do výchovy, zkuste s nimi nejdřív v klidném rozhovoru probrat, že teď nesete odpovědnost za výchovu vašich dětí vy. Že teď jste pro vaše děti z hierarchického hlediska „jedničky“. Ale že s nimi počítáte jako s „dvojkami“. Společně hledejte oblasti, ve kterých pomoc svých rodičů uvítáte.

Návštěva skanzenu

Pokud chodíme k prarodičům na návštěvu, ale nelíbí se nám jejich způsoby, můžeme to přijmout jako jakousi návštěvu skanzenu. Ve skanzenu se seznamujeme se zvyky starších generací, s jejich způsobem života. Skanzeny mají také svoje pravidla. Naučte děti, že na návštěvě se respektují pravidla toho, kdo je tam doma. Pokud prarodiče nastavují taková pravidla, která pro nás nejsou přijatelná, zkuste si o tom s nimi nejdřív promluvit. Lepší je takový rozhovor neodkládat. S časem bývají rozhovory většinou zbytečně emotivnější.

Pokud vám ovšem prarodiče zasahují do výchovy, nastavte si s nimi hranice, dokud jste v klidu. Když se prarodič přímo obrací na dítě a komentuje (z našeho pohledu) nevhodně chování dítěte, sdělte mu jemně, že některá rozhodnutí mohou dělat jen rodiče.

V některých situacích to možná mají vaši rodiče tak jinak, že vám to hlava nebere. V takových situacích se vyplatí uplatnit vůči nim zvídavost. Zde je ukázka takového rozhovoru:

Babička sdělí dítěti v přítomnosti rodiče: „To masíčko musíš dojíst.“

Rodič sdělí babičce: „Mami, tohle máme my jinak. Děti musí sníst jen to, co si samy na talíř nandaly.“ Tím sdělíme dítěti, že to dojíst nemusí."

Babička se ale může cítit špatně, že jsme rozhodli jinak než ona. Proto je dobré jí dát najevo, že to není myšleno proti ní. To můžeme udělat třeba tak, že se hned zeptáme: „Mami, a jak jste to měli jako děti vy? Museli jste všechno dojídat? A jaký to pro tebe bylo? A co jsi dělala, když jsi něco neměla ráda?“ Když projevíte opravdovou zvídavost, můžete se dozvědět hodně zajímavých věcí. Vaše děti při tom mohou poznat dětství svých babiček a dědečků a lépe porozumět jejich reakcím. Dokonce možná nakonec přijmete nějaké další zvyky svých rodičů, když lépe pochopíte, proč se je snaží uplatňovat i u vašich dětí.

Autor: Alžběta Skleničková, www.alzbeta.eu