Rande i po letech partnerství?

Hodně dobře funguje, když si domluvíme s partnerem nějakou frekvenci, v jaké si chceme dopřát čas spolu bez dětí. Pro představu si pojďme říct, že by to bylo třeba každou středu. Prvním krokem je tedy najít pravidelné hlídání. A to za cenu toho, že když nemůže babička, zaplatíme si pravidelně chůvu. Taková pravidelnost svědčí i dětem. Když má život svůj rytmus, děti snadněji zvládnou adaptaci na to, že prostě ve středu jsou s někým jiným, než s rodiči.

Při práci s klienty se mi moc osvědčilo, když se partneři domluví na tom, že jednu středu vymyslí program jeden z páru a pozve toho druhého na rande. Další středu připraví program ten druhý. Ten, kdo má rande v daný den na starost, k tomu zajistí vše potřebné. Kdyby tedy například chtěl vzít partnera do kina, vybere film, zajistí lístky, případně pak rezervaci stolu na večeři. Pokud je to potřeba, domluví i hlídání dětí. A další středu zas je tím, kdo je pozvaný, kdo si to užívá bez nutnosti myslet na všechno.

Co takhle rande po ránu?

Klasická představa vypadá tak, že čas na partnerství nacházíme večer. Jenže zvláště v období, kdy jsou děti malé, jsou večer oba rodiče unavení. Dost často pak takový večer nevypadá úplně tak, jak jsme chtěli. Jeden nebo druhý partner už spíše chce spát a rozhodně nemá sílu probírat nová témata nebo překvapovat partnera.

Proto může být lepší najít si na sebe čas v době, kdy jsme odpočatí oba a dáme si rande dopoledne. Navíc hlídání přes den děti zvládají lépe než večer. Můžeme tedy využít sobotu nebo jiný den, pokud si můžeme určovat začátek pracovní doby. Dopoledne má dokonce tu výhodu, že ten, kdo hlídá, může děti vzít ven, a tak rodiče mohou zůstat doma a třeba jen společně lenošit v posteli jako za studentských let.

Sdílené laskavosti

Partnerství zachraňují i po letech drobné radosti a laskavosti. Každý z nás totiž chce být ve své rodině vítán a přijímán. Nemusí to nutně znamenat, že se domů nosí dárky a kytice. Stačí různé drobné laskavosti a sdílení toho, co vám nebo tomu druhému dělá radost.

Laskavosti

Vnímejte intenzivně první vteřiny, kdy se znovu setkáváte poté, co jste byli každý jinde. Pokud bydlíte v rodinném domě, můžete otevřít vrata tomu, kdo se vrací domů. Ten, kdo se vrací domů, může cestu z práce využít jako čas na vlastní regeneraci, aby si nenosil domů únavu a podráždění.

Když se jeden z nás rozhodne upravit jídelníček, aby žil zdravěji, ten druhý ho v tom může podpořit tím, že mu nabízí jen to, co spadá do vybraného jídelníčku. Když si předáváte auto, nepředávejte ho s prázdnou nádrží. Najděte si rytmus, kdo kdy bude využívat koupelnu. Když si jdete pro pití, zeptejte se toho druhého, jestli nechce také.

Většinu partnerů znervózňuje, když si ten druhý při společné cestě v autě vyřizuje své hovory. Naučte se tedy telefon v autě nezvedat nebo jen krátce říct, že zavoláte později, aby celý váš rozhovor nemusel poslouchat i partner.

Skvělým pomocníkem jsou i moderní technologie. Můžete si v čase, kdy nejste spolu, posílat fotky, vtipné obrázky nebo odkazy s malým komentářem: „Tohle by se Ti mohlo líbit.“ Ten druhý se tím cítí vnímaný a může pak být doma příjemnější. Navíc vám může odpovědět až ve chvíli, kdy na to má prostor.

Vzájemně si můžete psát malé vzkazy, přát si jako rodina dobré ráno i dobrou noc v rámci partnerské konverzace nebo v rodinné skupině. Je to i výborný nástroj pro komunikaci s dospívajícími dětmi, které nám skrze fotky a krátké zprávy přes den leckdy sdělí více, než kdyby nám měly večer převyprávět celý svůj den.

Když se vracíte domů, kde je zbytek rodiny, napište krátký vzkaz: „Už jedu domů. Těším se na vás, rodinko!“

Děti se mohou učit vítat druhého rodiče třeba tím, že vystřihnou z papíru srdíčko a vloží ho tomu druhého do přezutí.

Je čas řešení a čas sdílení

Když vidíte, že má ten den jeden z vás dost, snažte se nehrotit věci, které vám vadí. Domluvte si pravidelný čas, kdy budete vypořádávat to, co je potřeba řešit. Nedovolte ale, aby konflikty zabíraly veškerý váš společný čas.

Samozřejmě je potřeba se o tématu laskavostí s partnerem bavit, aby takové laskavosti dělali oba.

Autor: Alžběta Skleničková, www.alzbeta.eu