Kořenový systém

Zřejmě jsme si už zvykli z různých forem reklamy, že vše důležité, je všude vidět. Snad proto pro nás neviditelné věci jako bakterie, prvoci nebo kořínky rostlin neexistují.

 

Přírodní zahradník musí mít však neustále na paměti, že kořenové systémy všech rostlin na pozemku:

• rozkládají za pomoci mikroorganismů matečnou horninu,
• vytvářejí novou půdu
• rozhodujícím způsobem ovlivňují vodní režim v zahradě.
• Bez nich by tu byla jen skalnatá poušť.

Vrstevnatost porostů

Nejvitálnější a nejtrvalejší porosty na planetě mají vždy vyplněna všechna výšková patra. Od nejnižšího patra mechů, bylin, keřů až po nejvyšší exempláře stromů.

Podobně v kořenových systémech rostlin jsou do hloubky vyplněny různé úrovně, které zaručují optimální hospodaření se živinami a vodou pro různé druhy rostlin.

   
Lesní porost s podpovrchovou částí    Květnatý porost jako celek    

Vícedruhovost porostů  

Ve volné přírodě prakticky neexistuje porost s jedním druhem rostliny na velké ploše. Všimněte si, že i na jednom balvanu v horách roste několik druhů lišejníků. Podobně zelená louka při bližším prozkoumání obsahuje několik desítek druhů trav a bylin.

Následky chybného zavádění monokultur dnes můžeme vidět např. na kalamitách kůrovce ve smrkových porostech. Rozdíl oproti zahradám je jen v tom, že chyby v zemědělství budeme napravovat několik sezon a chyby v lesnictví několik desítek let.

Proto i při umělém vytváření vícepruhových společenstev je dobré dodržovat určitá pravidla o vhodnosti druhů použitých ve skupině.

Skupinovitost je přirozená

I když je na přírodní ploše více druhů rostlin, nebývají rozprostřeny rovnoměrně, ale v různě velkých skupinách. Tento princip úzce souvisí se způsobem vysemeňování jednotlivých druhů rostlin. Trochu nám připomíná české úsloví o tom, jak jablko nepadá daleko od stromu.

Způsobů vysemenění je několik a doplňují se ještě rozmnožováním kořenovými oddenky apod. Většina těchto možností ale ve výsledku vede k tomu, že se na louce střídá např. skupina kopretin a zvonků rozkladitých se skupinou třezalek či štírovníků apod. Chybu tedy určitě neuděláme, pokud budeme při přímém výsevu či výsadbě tuto zásadu dodržovat. Rostliny si samy svoje teritorium, tak jako tak, v příštích letech upraví podle vhodnosti podmínek, které jim vyhovují.

Mikroklimatické působení zeleně

Různé druhy rostlin rozkládají živiny v různých hloubkách zeminy, na které rostou. Podobně také odsávají vodu z podloží a tu v různé intenzitě uvolňují nadzemními stonky a listy do okolního prostředí. Velmi zjednodušeně lze říci, že v porostech rostlin, od bylin až po stromy, se dá naměřit větší vlhkost a jiná teplota než v okolním prostředí.

 
  Zeleň má svou mikroklimatiku  

Následkem těchto rozdílů v teplotách a vlhkosti dochází v porostech rostlin k mírnému vodorovnému a svislému proudění vzduchu. Nejedná se sice o žádný vítr, ale lehký pohyb vzdušných vrstev. Právě ten společně se silicemi rostlin způsobuje velice příjemné mikroklima hlavně pod stromy a mezi nimi. Může se také lišit při pobytu ve dne nebo v noci. Jinak působí v zimě a jinak v létě.

Technické prvky jako jsou slunečníky, zástěny apod. nikdy nemohou tyto funkce nahradit, i když vrhají stín. Výjimku tvoří pergoly bohatě porostlé vegetací. Teplota vzduchu v sadu pod stromy se může lišit až o desítky stupňů, proti teplotě povrchů technických prvků v blízkém sousedství, jako je plech, asfalt.

 
  Skladba rostlin ovlivňuje proudění vzduchu  

Zapojte děti

Utrhněte jednu nebo více druhů rostlin a pozorujte, jak rychle bez spojení se svým kořenovým systémem zvadne a uschne.

Vytyčte kdekoliv ve volné přírodě plochu 1×1 m. Spočítejte, kolik druhů rostlin v ní naleznete. Jejich názvy znát vůbec nemusí.

Změřte obyčejným venkovním teploměrem teplotu vzduchu pod stromy v zahradě či parku. Po chvíli změřte teplotu vzduchu opodál na přímém slunci nad chodníkem nebo vozovkou a teploty porovnejte.

Foto autor: Jiří Svoboda