První věcí, kterou adoptivní rodiče a pěstouni obvykle musí vyřešit, je volba školky. Někdy bývá jedinou možností ta státní, jindy bývá dostupnou možností dětská skupina či soukromé zařízení, nejčastěji zaměřené na lesní nebo Montessori pedagogiku.  Je některé z nich pro děti vyrůstající v náhradní rodinné péči vhodnější než jiné?

„Děti, které ke mně docházejí, obvykle řeší nějaký problém. Mají kupříkladu špatně navázanou citovou vazbu nebo projevy ADHD, což souvisí s traumatem. Obecně mohu říct, že lepší je zvolit menší kolektiv,“ říká dětská terapeutka Eliška Kotrbatá. Upozorňuje, že nejdůležitější je ale vždy přístup vyučujících a jejich zájem dozvědět se o potřebách konkrétního dítěte více. „Některé děti, které ke mně docházejí, za těchto okolností zcela bez problémů prospívají ve státních školkách,“ dodává. Pokud je to možné, je podle ní vhodné zvolit školku v místě bydliště. „Ideálně, když tam už chodí někdo, koho dítě zná. Nebo co nejdříve vytvořit kolektiv dětí, které mu budou blízko. Zvát děti po školce domů, jít s nimi společně na hřiště, aby si s nimi upevnilo vztah,“ doporučuje.

Důležité je uvědomit si, že děti v náhradní rodinné péči často nebývají připravené na to, aby do školky nastoupily už ve třech letech. Obecně ale záleží na povaze dítěte a na tom, kdy do rodiny přišlo. „Pokud má problém být s kýmkoliv jiným, není schopno strávit třeba dopoledne s prarodiči a pláče, když je bez maminky, není ještě nástup vhodný,“ varuje Eliška Kotrbatá. Doporučuje ale trénovat postupné odloučení od rodičů tím, že dítě je třeba s babičkou a má s ní nějaké příjemné a zajímavé zážitky. Časy strávené s někým jiným pak postupně prodlužovat. Když je pak dítě schopné být celé dopoledne třeba s babičkou, je větší pravděpodobnost, že zvládne i předškolní zařízení.

Lesní, Montessori nebo státní?

Méně početný kolektiv a více pečujících osob obvykle nabízejí školky soukromé. Kupříkladu v dětských skupinách nebo lesních školkách bývá nejvýše dvanáct dětí, o které se starají dvě chůvy či průvodkyně. Rozhodnutí, zda vybrat třeba právě zařízení s lesní pedagogikou záleží na individuálních zájmech a předpokladech dítěte. V lesním klubu nebo školce bude trávit čas především venku, a to za každého počasí. Zázemí může mít různou podobu a pro některé děti může být nekomfortní. Dítě se může cítit nepohodlně či nedostatečně v bezpečí, pokud je jím kupříkladu jurta nebo maringotka, a nikoliv kamenná budova. Velkou výhodou je ale dostatek přirozeného a celodenního pohybu, který dětem, které se projevují hyperaktivitou a potřebují ventilovat emoce velmi pomáhá. „Často mají i dosti ritualizovaný program, každý den například začíná ranním kruhem. To dává dni jasný řád,“ zmiňuje Monika Čuhelová, dětská psycholožka, která pracuje s dětmi v náhradní rodinné péči. V předškolním věku je pro děti důležité socializovat se, navázat vztahy a naučit se pracovat v hranicích. Nejde ještě o výkon a hodnocení, proto ani situace, že nejde o školku s výrazně strukturovaným programem, tolik nevadí. „Hlavní výzvou tohoto období je navázat vztahy. Děti v náhradních rodinách to často neumějí, a proto je na tom třeba pracovat,“ dodává.

Jaké je prostředí Montessori školky? „Nejdůležitějším principem Montessori je posilovat dítě v činnostech tak, aby je zvládlo samo. Získává tak sebedůvěru, což je pro děti v náhradní rodinné péči důležité. Děti tu také nezažijí ukazování prstem na někoho z nich, ani výtky před ostatními, což je pro tyto děti také podstatné,“ popisuje Barbora Hlásková, ředitelka mateřského centra Montecentrum. Upozorňuje, že navzdory pověstem, které kolem Montessori školek vznikly, nejde o to, že by si děti ve školce dělaly to, co samy chtějí.  „Je to přesně naopak. Tento přístup charakterizuje spojení laskavá pevnost. V Montessori jsou proto vždy jasná pravidla, co děti mohou a co nesmí,“ vysvětluje.

V rámci výběru má nezastupitelnou roli úvodní rozhovor. Ideální je poznat osobně pedagogy ještě předtím, než dítě do školky nastoupí. Když jsou vstřícní k tomu vést otevřený rozhovor, rodič obvykle pozná, zda chce do daného zařízení své dítě skutečně umístit, nebo ne.

Otevřenost, nebo opatrnost?

Po výběru školky obvykle následuje dilema, zda budoucí pedagogy upozornit na to, že dítě vyrůstá v náhradní rodinné péči a mohou se u něj objevit určité projevy. Může mít například problém s hranicemi, něčeho se obávat nebo potřebovat vědět věci předem. „Určitě je důležité o tom s pečujícími mluvit. Je dobré dát jim určitá doporučení, co například funguje doma. Není na škodu být naprosto konkrétní. Zmínit třeba, že dítě nesnese, když je k něčemu nuceno a taková situace může rychle přerůst ve výbuch hněvu. Nebo upozornit, že dítě potřebuje být objímáno a hlazeno a vy oceníte, když se učitelka s dítětem pomazlí. Je pak mnohem větší šance, že tam bude spokojené,“ doporučuje Eliška Kotrbatá. „Můžete učitele upozornit, že jste připraveni kdykoliv si vaše dítě vyzvednout, pokud pláče a požádat ho, aby vám v takovém případě zavolal. I tehdy, když má pocit, že to s dítětem zvládne,“ dodává. Eliška Kotrbatá upozorňuje, že učitelé mají o dětech vyrůstajících v náhradní rodinné péči málo informací. „Je velký problém, že se během svého vzdělání s tímto tématem nikdy nesetkali. Nevědí proto, že děti v náhradní rodinné péči mohou mít něco jinak.“  

Zatímco Eliška Kotrbatá má vesměs dobré zkušenosti s tím, když rodiče o možných projevech svých dětí pedagogy informují, Monika Čuhelová doporučuje dobře to zvážit. „Mám bohužel zkušenost, že někteří pedagogové dítě potom stigmatizují. Předem si jej onálepkují, že je jednoduše divné a půjde to s ním špatně,“ zmiňuje. Podle ní je důležité nejprve získat k pedagogovi důvěru a být si jist, že taková sdělení dítě nepoškodí. Někdy však bude nezbytné otevřít toto téma ještě dříve, než takovou jistotu získáte. „V takovém případě zvažte, co z minulosti dítěte sdělíte, co učitel skutečně potřebuje vědět. Můžete třeba jen zmínit, že ještě nedokáže dělat některé věci jinak, ale není to záměrné. Vhodné je také upozornit třeba na nějaký online kurz, který pedagogům poskytne více odborných informací,“ dodává Monika Čuhelová.

Usnadnit dětem adaptaci

Jednou z věcí, která rozhodne o tom, zda dáte dítě do konkrétní školky, může být to, jak v ní probíhá adaptace. Jsou zařízení velmi otevřená tomu, aby tam rodiče docházely tak dlouho, jak je třeba, ale existují i taková, která se pokoušejí jejich počáteční přítomnost minimalizovat nebo ji zcela odmítají. Děti vyrůstající v náhradní rodinné péči přitom často mají právě v této oblasti jiné potřeby, než děti vyrůstající v biologických rodinách.

„Mám zkušenost, že u dětí v pěstounské péči nebo osvojených to někdy trvá i tři měsíce,“ zmiňuje Monika Čuhelová. Přítomnost rodiče je na počátku důležitá, protože každé dítě se přirozeně socializuje tak, že je s ním i „jeho“ dospělý.  Ideální je podle ní jemná a postupná adaptace, kdy dítě dochází třeba jen dva – vždy stejné – dny v týdnu. „Je to tak pro dítě i předvídatelné,“ vysvětluje.

Adaptaci v přítomnosti rodičů doporučuje i Eliška Kotrbatá. „Je to nové prostředí, kde dítě nikdy nebylo. Také tam jsou přítomni cizí lidé a děti, které nezná. To jsou celkem tři neznámé, což je pro jedno malé dítě příliš mnoho. Je zcela logické a správné, že tam s ním jde dospělý,“ říká. Samotný proces zvykání by podle ní probíhal třeba tak, že zpočátku s dítětem dochází dospělý, který si s ním hraje a nový pečující jen pozoruje. Rodič do hry postupně vtáhne pečujícího a ten později přizve i děti. „Trvat by to mělo ideálně týden,“ říká Eliška Kotrbatá.

Existují pomůcky, které adaptaci usnadní. „Osvědčilo se mi dát dětem malé hodiny, na kterých si vyznačíme, kdy rodič přijde. Děti ani nemusí umět hodiny, ale sledují hodiny a vědí, že ten čas ubíhá,“ popisuje Barbora Hlásková. Pomoci dětem mohou i různé talismany nebo přechodové rituály.

Kdy raději odejít

Existují i situace, kdy je lépe dítě z dané školky vzít pryč. Jednou z nich je ta, kdy pedagogové dítě nálepkují jako problémové a nerespektují jeho potřeby. „Čím je dítě mladší, tím je bezmocnější a potřebuje oporu, proto je potřeba jednat,“ říká Monika Čuhelová. Zmiňuje, že v současnosti mají mnozí rodiče obavy z toho, aby děti příliš neopečovávali a neoslabovali je tím do budoucna. „Pokud se ale k vašemu dítěti nechovají dobře a s respektem, určitě ho tam nenechávejte. V tomto případě je právě nevhodné chování k dítěti tím, co jej do budoucna poškozuje,“ zmiňuje. I kdyby mělo následně zůstat doma, bude to pro něj lepší.

Jedním z příkladů nevhodného chování je velký tlak na to, aby dítě ve školce jedlo. U dětí vyrůstajících v náhradní rodinné péči může být právě strava problémem, který souvisí s náročnějším vstupem do života. „Může se to týkat dětí, jejichž biologická matka v těhotenství málo, nebo příliš jedla, dětí intubovaných či nekojených, nebo těch, které ve své původní rodině nepoznali jídlo různých textur. Příčin ale může být ještě více,“ vysvětluje Eliška Kotrbová.  Pokud takové dítě budou pedagogové tlačit do jídla, může jej to poškodit. „Rychle se pak objevují psychosomatické potíže a vzniká blok. Dítě může přestat jíst úplně. V takovém případě je rozhodně lépe dítě brát domů ještě před obědem nebo ho ze školky vzít zcela,“ doporučuje Eliška Kotrbatá s tím, že pokud pedagogové své chování nezmění ani po našem upozornění, není na co čekat.

Stejná školka, nové zájmy

Pokud se rozhodnete například pro soukromou školku, může se stát, že vám bude doporučeno, aby dítě na poslední, předškolní rok přestoupilo do běžné školky. Obě dětské psycholožky se ale shodují v tom, že je lépe zůstat tam, kde už to dítě zná. „Je to pro něj bezpečné prostředí, ve kterém se cítí dobře. Změna by ho mohla rozhodit,“ vysvětluje Eliška Kotrbatá. Pokud školka nenabízí vzdělávání v rámci posledního, předškolního roku, je možné řešit to Individuálním vzdělávacím plánem. Oficiálně tak je dítě nově zapsáno ve státní školce, ale dochází do původního zařízení. Znamená to ale plnit a odevzdávat úkoly, které mu zadá místo, kde je oficiálně registrováno.

Navzdory doporučení neměnit školku může být přínosné přihlásit děti na zájmové kroužky, byť se to nedoporučuje hned v prvním „školkovém“ roce, kdy prožívají mnoho dílčích změn. Zájmové činnosti jim mohou pomoci zvykat si i na jiné prostředí a autority a mívají i další benefity. Důležité je, aby o ně dítě stálo. Často si vyberou některý sportovně zaměřený zájmový kurz. „Pohyb pomáhá dětem efektivně pracovat s emocemi. Velmi se mi ale u dětí, kterém mám v péči, osvědčilo i docházení do kroužku dobrovolných hasičů. Děti jsou tam přijímány, zažívají sounáležitost s ostatními, a navíc se cítí prospěšné. Přesně to, co potřebují,“ uzavírá Monika Čuhelová.

Zdroj: rodinnasit.cz