Poslechněte si rady pedagožky Mgr. ZdenkyŠtefanidesové.

Jak s dětmi mluvit o jejich zážitcích ze školy?

Po návratu ze školy má mnoho rodičů tendenci klást otázky typu: „Jak bylo ve škole?“ nebo „Co jste dneska dělali?“ Jenže právě takové dotazy mohou děti odradit, zvláště pokud měly náročný den. Mnohem efektivnější je používat tzv. popisný jazyk. Například:

• „Vidím, že sis sundal boty a dal tašku na zem.“

• „Slyším, že jsi doma.“

• „Přišel jsi do kuchyně.“

Tyto věty nejsou otázkami, ale umožní dítěti se zapojit do hovoru vlastním tempem. Pokud potřebuje prostor, není tlačeno k okamžité odpovědi.

Pracovní listy jako nástroj k porozumění

Pro lepší komunikaci mohou pomoci vizuální pomůcky, jako jsou pracovní listy, které dětem usnadňují vyjádřit jejich pocity.

• Kreslené postavičky reprezentují různé emoce a situace během školního dne.

• Dítě si vybere postavičku, se kterou se nejvíce ztotožňuje.

• Označí situace, které mu dělají radost, i ty, které mu nejsou příjemné.

Díky těmto pomůckám mohou rodiče i pedagogové snáze pochopit, jak se dítě ve škole cítí a co potřebuje.

Citlivá komunikace mezi rodiči a školou

Dítě v náhradní rodinné péči nebo se specifickými potřebami může v kolektivu zažívat výzvy, které je třeba vhodně komunikovat s pedagogem. Doporučuje se:

• Domluvit si schůzku se školou před začátkem školního roku.

• Poskytnout pedagogovi jen tři klíčové informace: co dítě potřebuje, co mu pomáhá a na co je citlivé.

• Pravidelně (například jednou týdně v září a říjnu) si vyměňovat zpětnou vazbu.

Práce s hlasem u dětí

Ve školkách a školách se osvědčil pracovní list se škálou síly hlasu, který pomáhá dětem uvědomit si, jak hlasitě mluví, a naučit se svůj hlas regulovat podle situace. Učitelé s dětmi nejprve prochází různé úrovně hlasu – od úplného ticha přes šepot až po hlasitý hovor – a učí je, kdy je která úroveň vhodná. Například při skupinové práci používají úroveň dva (tišší hlas), při výuce venku úroveň čtyři (hlasitější mluvení).

Tento přístup pomáhá dětem lépe se orientovat v hlučném prostředí a snižuje jejich podrážděnost. Díky tomu si uvědomují své potřeby a učí se pracovat s vlastním hlasem tak, aby se cítily komfortně a zároveň nerušily ostatní.

Různé typy vztahových vazeb a jejich vliv na chování dětí

Děti mohou mít různé typy vztahových vazeb, které ovlivňují jejich chování ve škole i doma.

Bezpečná (zdravá) vazba

Dítě vnímá svět jako bezpečné místo, dokáže si říct o pomoc a má důvěru v dospělé osoby. Takové děti se snáze adaptují na nové situace a lépe zvládají školní prostředí.

Odtažitá vazba

Děti bývají nezávislé a nerady si nechávají pomáhat. Často říkají „Všechno zvládnu sám!“, ale ve skutečnosti mohou mít potíže s vyjadřováním emocí a potřebují strukturované prostředí s jasně stanovenými pravidly.

Úzkostná vazba

Takové děti se často neustále ujišťují, že něco dělají správně. Potřebují častou zpětnou vazbu a trpělivé vysvětlování, aby si osvojily větší jistotu ve svém jednání.

Dezorganizovaná vazba

Tyto děti zažívají vnitřní konflikt mezi potřebou blízkosti a strachem z ní. Ve škole se mohou projevovat nekonzistentním chováním – někdy se k učiteli přimknou, jindy ho odmítají. Mají potíže se sebeovládáním, důvěrou v dospělé i vztahy s vrstevníky. Často reagují impulzivně, mohou mít výbuchy vzteku nebo se naopak stáhnout do sebe. Klíčová je pro ně předvídatelnost, struktura a podpora pedagoga, který jim pomůže regulovat emoce a budovat důvěru.

Zde najdete zmiňované materiály pro školy od organizace ATTA.

Jak může pomoci škola?

Školy mohou podporovat děti pomocí:

• Speciálních pedagogů, psychologů nebo sociálních pedagogů.

• Pravidelné komunikace s rodiči a zajištění zpětné vazby.

Méně otázek, více pochopení. Když se budeme učit naslouchat dětem a komunikovat s nimi tak, aby se cítily v bezpečí, pomůžeme jim nejen ve škole, ale i v životě. Každý malý krok v tomto směru se počítá!

Zdroj: Rodinná síť