FAKT: Z duševního onemocnění se lze zotavit

Mýtus: Z duševního onemocnění se nelze uzdravit

Dlouhodobé studie ukazují, že díky správné pomoci vykazuje většina lidí s duševním onemocněním skutečné zlepšení a může vést kvalitní a produktivní život. Pokud dostanou adekvátní péči, chodí běžně do školy či do práce, zakládají rodiny a vychovávají děti. Zásadní roli v tomto směru hraje ochota a vůle vyhledat včas odbornou pomoc, ale také sociální zázemí a podpora ze strany rodiny či přátel.

FAKT: Duševní onemocnění neznamená agresivitu

Mýtus: Lidé s duševním onemocněním mají sklony k násilnému chování

Lidé s duševním onemocněním nemají větší sklony k násilí než zbytek populace. Tento mýtus je často posilován médii a může vést ke strachu z nálepky nebezpečného agresora a neochotě vyhledat pomoc. Ve skutečnosti je tomu naopak. Kvůli své křehkosti a zranitelnosti se jedinci s duševním onemocněním častěji stávají oběťmi násilných činů nebo mohou ublížit sami sobě.

FAKT: Duševní onemocnění nemají jednoznačnou příčinu

Mýtus: Duševní onemocnění mají jednoznačný původ

Současné výzkumy ukazují, že příčinou duševního onemocnění není pouze genetická predispozice či chemicko-biologická nerovnováha. Duševní onemocnění nejsou ani projevem určitých nedostatků v charakteru či osobní slabosti. Jsou způsobena genetickými, biolo-gickými a sociálními faktory i faktory spojenými se životním prostředím. Vliv může mít také prenatální působení alkoholu či drog na plod či např. zneužívání či týrání v období dětství.

FAKT: Duševní onemocnění se nevyhýbají ani vysoce inteligentním lidem

Mýtus: Duševně nemocní lidé jsou méně inteligentní

Rozložení intelektových schopností je mezi duševně nemocnými osobami stejné jako u zdravé populace. Najdeme tedy mezi nimi jak jedince podprůměrné, průměrné, tak ty se zcela nadprůměrnou inteligencí. Duševní onemocnění inteligenci rozhodně nesnižuje, může ovšem dočasně vést k tomu, že ji člověk s psychiatrickými obtížemi nedokáže plně využít, klesá jeho výkonnost nebo si hůře pamatuje určitá fakta.

FAKT: Duševní onemocnění nemusí být na člověku vůbec vidět

Mýtus: To, že má člověk duševní onemocnění, se dá poznat

Ne každé duševní onemocnění lze rozpoznat podle vzhledu. Velká část lidí žije s duševním onemocněním, aniž by to o nich jejich okolí vědělo. Mnozí lidé svou diagnózu či obtíže před ostatními skrývají, protože se bojí jejich reakce.

FAKT: I lidé s duševním onemocněním mohou pracovat a pracují

Mýtus: Člověk s duševním onemocněním nemůže pracovat

Duševní onemocnění přináší různá omezení a znevýhodnění, ale většina lidí je dokáže překonat a pracovat může a chce. Zaměstnání přispívá k procesu zotavení a je také skvělou příležitostí, jak se zapojit do společnosti.

FAKT: Lidé se zkušeností s duševním onemocněním se často potýkají s diskriminací

Mýtus: Lidé s duševním onemocněním nejsou v naší společnosti diskriminováni

Stigmatizace a diskriminace osob s duševním onemocněním ve společnosti stále přetrvává. Dle výsledků výzkumu realizovaného na české populaci se s nějakou formou diskriminace (přátelé, lékař, vzdělávání, zaměstnání atd.) setkalo téměř 85 % respondentů (Interní výzkum NUDZ, 2017).

FAKT: I člověk s duševním onemocním dokáže jasně vnímat realitu

Mýtus: Lidé s duševním onemocnění jsou mimo sebe

To, že člověk zažije duševní onemocnění, neznamená, že je mimo realitu, a už vůbec ne napořád. Narušení kontaktu s realitou se vyskytuje pouze u některých duševních nemocí a zpravidla se jedná o přechodný stav (např. akutní stav psychózy).

FAKT: Psychotická onemocnění nemají jasné hranice

Mýtus: Existují psychotičtí a nepsychotičtí lidé

Veřejnost i někteří odborníci mají někdy tendenci vnímat psychózu jako kategorii – buď jste psychotik, nebo nejste. Ve skutečnosti lidé nejsou pouze depresivní, nebo pouze šťastní. Podobu deprese rozlišujeme, a to od mírných jednodenních melancholií až k hluboké, ochromující depresi. A podobně se projevují i psychotické příznaky, které mají rovněž rozdílnou intenzitu a závažnost.

Zdroj: Iniciativa NA ROVINU