Zdravotní gramotnost je důležitá pro každého občana, protože v určitém okamžiku života musí být každý schopen najít, pochopit a používat informace o zdraví a zdravotní péči. Vzdělávací aktivity jsou tak cíleny na schopnost porozumět nejen základním informacím, například o nemoci nebo rizikových faktorech životního stylu, ale také například pozvánkám na vyšetření, příbalovým letákům, pokynům zdravotnického personálu, základní orientaci v systému poskytování zdravotní péče, znalosti příznaků běžných onemocnění, znalosti základních kroků péče o sebe a zajištění soběstačnosti v případě nemoci. Intervenční aktivity jsou tak zaměřeny na posílení zdraví zvýšením zdravotní gramotnosti nejen běžné populace, ale také na vybrané populační skupiny. Zdravotní gramotnost je rovněž cestou ke zvyšování odpovědnosti každého jedince za vlastní zdraví.

Nízká úroveň zdravotní gramotnosti představuje velkou výzvu i v oblasti ekonomické udržitelnosti kvalitní zdravotní péče. Je prokázáno, že nižší úroveň zdravotní gramotnosti podstatnou měrou ovlivňuje náklady jejím nadměrným a neopodstatněným čerpáním.

Význam zdravotní gramotnosti

Zdravotní gramotnost je jednou z cest k prevenci řady nemocí; je prokázáno, že osoby s vyšší úrovní zdravotní gramotnosti jsou méně nemocní a méně často vyžadují lékařskou péči, což má pozitivní dopad na náklady na zdravotní péči. Zdravotní gramotnost souvisí s vyšší kvalitou života a prodlužuje jeho délku.

Mezi hlavními důsledky nedostatečné zdravotní gramotnosti nacházíme fakt, že lidé nerozumí informacím, které získávají v písemné a ústní podobě, nedokážou aplikovat získaná doporučení v praxi a dodržovat léčebný režim, nevyznají se ve zdravotnickém systému a nedostávají tak náležité zdravotnické služby. V mnohem vyšší míře jsou uživateli pohotovostních služeb, přicházejí pozdě s danou nemocí a je zapotřebí vyšší míra jejich hospitalizace. Nedocházejí na doporučené preventivní prohlídky, podceňují je a nedodržují zásady zdravého životního stylu.

Obecně omezená úroveň zdravotní gramotnosti vede k nižší pravděpodobnosti volby zdraví prospěšného chování a k vyššímu výskytu rizikového chování zhoršenému zvládání chronických nemocí (diabetes, astma aj.), horšímu dodržování medikace, častějším a opakujícím se hospitalizacím, zvýšené morbiditě a v důsledku i předčasnému úmrtí.

Zdravotní gramotnost tak představuje jeden ze základních úkolů systému péče o zdraví a významnou součást sociálního kapitálu. Z hlediska snižování nákladů na zdravotní péči je nespornou ekonomickou prioritou. Jedná se ale též o cenný nástroj rozvoje osobnosti, přispívá k rozvoji demokracie a představuje nespornou cestu ke zdraví jednotlivce i celé společnosti. Je žádoucí, aby se na rozvoji zdravotní gramotnosti angažovala celá společnost se zapojením co nejvíce účastníků. Na jednotlivých úrovních zdravotní péče by měla být připravena jednoduchá a srozumitelná doporučení.

Problematika zdravotní gramotnosti byla navíc vyzdvihnuta v reakci na pandemii COVID-19, neboť se ukázalo, že lidé mají potíže vstřebávat a aplikovat informace, které se velmi rychle měnily a vyvíjely v čase a byla zpochybněna schopnost jejich orientace v záplavě často protichůdných a často nepravdivých sdělení. Zdravotní gramotnost je důležitá i v tom, aby lidé věřili zdravotníkům a orientovali se v relevantních informacích.

Co všechno spadá do oblasti zdravotní gramotnosti a co je zdravotní gramotnosti

Termín zdravotní gramotnost byl použit poprvé v kontextu výchovy ke zdraví jako politický problém ovlivňující zdravotní systém. Zdravotní gramotnost byla původně součástí zdravotní výchovy a postupně se rozšířila do podoby podpory zdraví (health promotion), která se postupem času prolnula do zdravotní politiky všech evropských zemí.

Z roku 2012 pochází první systematický literární přehled definic a modelů zdravotní gramotnosti. Mezi nejčastějšími definicemi v literatuře nacházíme definici Světové zdravotnické organizace (WHO), jenž uvádí zdravotní gramotnost jako „soubor kognitivních a sociálních schopností určujících motivaci a způsobilost jednotlivců k tomu, aby si dokázali získat přístup k informacím, porozuměli jim a využívali je způsobem, který podporuje a udržuje dobré zdraví“. Jedna z vydaných publikací této organizace nazvaná Zdravotní gramotnost. Solidní fakta uvádí následující: „Zdravotní gramotnost navazuje na obecnou gramotnost a zahrnuje znalosti lidí, jejich motivaci a dovednosti získat, pochopit, zhodnotit a využít informace týkající se zdraví tak, aby byli v každodenním životě schopni uvážlivě rozhodovat o zdravotní péči, prevenci nemocí a podpoře zdraví se záměrem udržet a zlepšit kvalitu života v průběhu životního cyklu.“

Model zdravotní gramotnosti

Zdravotní gramotnost tedy neznamená míru znalostí o zdraví nebo chování ve vztahu ke zdraví (často je tak mylně interpretovaná), ale týká se práce s informacemi od vyhledání přes porozumění, vyhodnocení až k uplatnění, a to ve třech oblastech týkajících se zdraví. Pokud použijeme analogii s obecnou gramotností, u ní také neposuzujeme, kolik jsme toho přečetli nebo kolik jsme toho napsali, ale zda umíme číst, psát, či zda umíme počítat.

Výše uvedený model je možno označit za „evropský“ nebo kognitivní, který se v porovnání s východisky výzkumů a programů převážně používaných ve Spojených státech nezaměřuje na tzv. funkční zdravotní gramotnost (zkoumající např. porozumění příbalovému letáku, latinským názvům nemocí apod.), ale na komplexně pojatou obecnou zdravotní gramotnost.

Jak se dá zdravotní gramotnost testovat a co všechno se během testování zkoumá

Existuje řada nástrojů, kterými lze zdravotní gramotnost, respektive její jednotlivé aspekty měřit. Velice často bývají využívány dotazníky zaměřené na tzv. funkční zdravotní gramotnost, tj. praktickou schopnost aplikovat schopnosti na konkrétní problémy či situace: např. porozumět příbalovému letáku, schopnosti spočítat si kalorický příjem apod.

Nástroje, které jsou inspirovány uvedenou definicí WHO, převádějí do podoby dotazníku zmíněné čtyři dovednosti (získat, porozumět, vyhodnotit, využít), které se uplatňují ve třech oblastech, tj. zdravotní péče, zdravotní prevence a podpora zdraví. Jejich kombinací (4 x 3) vzniká 12 polí, které je možno převádět do podoby otázek dotazníku. Tento nástroj byl také použit ve výzkumech realizovaných v České republice.

V posledním šetření (provedeném podle mezinárodní metodiky HLS19 ) byly použity i nástroje zaměřené na specifické aspekty zdravotní gramotnosti a byla měřena zdravotní gramotnost navigační, komunikační, digitální a vakcinační.

Jak zdravotní gramotnost ovlivňuje kvalitu života

Existuje výzkumně potvrzená pozitivní souvislost mezi zdravotní gramotností a zdravotní stavem, který je významným faktorem kvality života. Opakovaně se prokazuje, že snížená úroveň zdravotní gramotnosti souvisí se zhoršeným pocitem zdraví, častějšími návštěvami lékaře, vyšším BMI a nižší úrovní pohybových aktivit. Existují ovšem i studie, které potvrzují přímou souvislost mezi zdravotní gramotností a kvalitou života. 

Jaká je zdravotní gramotnost v Evropě

V Evropě proběhla dvě mezinárodní komparativní šetření. Prvé na počátku druhé dekády tohoto století, které se realizovalo v osmi zemích Evropské unie, které bylo později replikované v řadě dalších zemí (včetně České republiky) a druhé, v letech 2019–2021 v 17 zemích evropského regionu, opět včetně České republiky.

Výsledky novější mezinárodní studie nazvané M-POHL HLS19 ukázaly, že v celkovém souboru, který čítal více než 42 000 respondentů, převažovalo procento osob s excelentní a dostatečnou úrovní zdravotní gramotnosti. Zjištěnou úroveň zdravotní gramotnosti je možno rozdělit do čtyř intervalů: excelentní zdravotní gramotnost, kterou vykazuje v uvedené mezinárodní studii 16 % respondentů, dostatečnou 40 %, problematickou 32 % a neadekvátní 12 % dotázaných.

Jak na tom jsou Češi se zdravotní gramotností

V České republice proběhla dvě šetření zapojená do mezinárodního srovnávacího výzkumu, v roce 2015 a v roce 2020 a jedno v roce 2018, které pracovalo se zkrácenou verzí dotazníku. V roce 2015 jsme zaznamenali 12 % respondentů s excelentní zdravotní gramotností, 29 % s dostatečnou, 40 % problematickou a 19 % neadekvátní zdravotní gramotností; poměr uspokojivé a omezené zdravotní gramotnosti tak byl 41 %: 59 %. Jednalo se o výrazně horší výsledek, než byl průměr zkoumaných zemí EU. V roce 2018 došlo k dalšímu zhoršení, a to na úroveň 34 % uspokojivých odpovědí.

V šetření HLS19 na konci roku 2020 ovšem došlo k podstatnému zlepšení situace: excelentní zdravotní gramotnost vykazovalo 10 % respondentů, dostatečnou 43 %, problematickou 34 % a neadekvátní 13 % dotázaných. Poměr se tak obrátil a převažovali respondenti s uspokojivými odpověďmi v poměru 53 : 47 %. Česká republika se tak zařadila mezi země s průměrným poměrem limitované a uspokojivé úrovně zdravotní gramotnosti. Tento posun alespoň částečně přisuzujeme koronavirové pandemii, která patrně přiměla občany k zvýšenému zájmu o zdravotní informace a o vlastní zdraví. Toto zlepšení úrovně zdravotní gramotnosti se projevilo zejména u seniorské části populace, na kterou byly informace související s pandemií COVID-19 cíleny především.

Hlavní zjištění šetření HLS19:

• Předně došlo k výraznému zvýšení úrovně zdravotní gramotnosti v České republice a k jejímu srovnání s průměrem v dalších zemích.
• Proměnil se profil obsahových součástí zdravotní gramotnosti: nejvyšší úrovně dosáhla zdravotní gramotnost v podpoře zdraví (v předchozím šetření byla nejnižší) a nejnižší u zdravotní gramotnosti ve zdravotní péči (v předchozím šetření nejlepší).
• Dramaticky se změnila podmíněnost zdravotní gramotnosti věkem: zatímco v předchozím šetření se zdravotní gramotnost s věkem snižovala, v později provedeném výzkumu tomu bylo naopak – s rostoucím věkem se zdravotní gramotnost zvyšuje.
• Podobnou dramatickou změnou prošla souvislost se vzděláním: s rostoucím vzděláním klesá úroveň zdravotní gramotnosti.
• Zdravotní gramotnost pozitivně koreluje se subjektivním sociálním statusem a negativně s finanční deprivací.
• Zdravotní gramotnost souvisí pozitivně s frekvencí a pravidelností pohybových aktivit.
• Vyšší zdravotní gramotnost souvisí s nižší mírou využívání služeb lékařských specialistů a vyšetření či ošetření v nemocnici.

Výsledky aktuálního šetření by měly posloužit především k přípravě Národního programu rozvoje zdravotní gramotnosti a stát se výchozím bodem pravidelného monitoringu zdravotní gramotnosti v ČR.

Jaké projekty se realizují v Evropě

Řada evropských zemí má schválené národní programy rozvoje zdravotní gramotnosti, na které jsou vyčleněny značné finanční prostředky úměrné roli, kterou zdravotní gramotnost hraje v podpoře zdraví obyvatel. Prvou oblastí je zvyšování zdravotní gramotnosti v klinickém kontextu. Zdravotní gramotnost by měla být posilována prostřednictvím podpory zdravotníků v jejich působení na pacienty. Např. vydáváním materiálů pro zdravotníky i klienty je podporována schopnost pacientů pohybovat se v systému zdravotnických služeb (navigační zdravotní gramotnost), doporučování garantovaných informačních zdrojů, používáním „jednoduchého jazyka“ (plain language) a celkově srozumitelnou komunikací (komunikační zdravotní gramotnost). Jednou z oblastí zvyšování zdravotní gramotnosti je i posilování „vakcinační gramotnosti“, neboli posilování důvěry v důvěryhodné zdroje informací o očkování.

Další skupinou programů jsou programy zaměřené na děti a adolescenty. V řadě zemí jsou vytvářena kurikula zdravotní gramotnosti pro předškolní i školní věk, pro adolescentní mládež, včetně využívání mobilních aplikací a nových technologií, zvláštní pozornost je věnována podpoře „mentální gramotnosti“, zaměřené na pochopení mentálních problémů, ať už vlastních, nebo problémů spolužáků.

V mnoha zemích se realizují programy zaměřené na zdravotní gramotnost podniků, ať už průmyslových nebo i zdravotnických. Hovoří se dokonce o „zdravotně gramotných“ organizacích, které svým uspořádáním, vnitřními směrnicemi i školením managementu zdravotní gramotnost podporují. Konečně je třeba zmínit programy zaměřené na média a jejich možnou podporu zdravotní gramotnosti populace.

Jaké projekty existují, či jsou připravovány v ČR

V České republice se problematika zdravotní gramotnosti objevuje v mnoha strategických dokumentech Ministerstva zdravotnictví, zejména se stala klíčovou dimenzí programu Zdraví 2020, jenž byl základní osnovou zdravotní politiky Evropského regionu WHO. Program Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí byl jako rámcový souhrn opatření rozpracován do implementačních dokumentů (akčních plánů) a byl vypracován Akční plán pro rozvoj zdravotní gramotnosti na období 2015–2020. Navazující dokument Strategický rámec rozvoje péče o zdraví v České republice do roku 2030 má ve svém specifickém cíli, který je orientován na prevenci nemocí a ochranu a podporu zdraví, ve svém názvu „zvyšování zdravotní gramotnosti“, která je zaměřena na tvorbu programů, zaměřených na opatření a aktivity, které by vedly ke zvýšení zdravotní gramotnosti populace. V rámci nich je plánována řada aktivit jako tvorba a implementace národního plánu, program podpory zdravotní gramotnosti adolescentů ve spolupráci s ambulantními lékaři, školení pedagogických pracovníků a zdravotních sester, realizace pravidelného monitoringu apod. 

Zatím se realizuje převážně monitoring úrovně zdravotní gramotnosti v různých věkově specifických cílových skupinách či ve vyloučených komunitách. Kromě toho je realizováno několik menších projektů v rámci spolupráce se zeměmi tzv. Visegrád 4 (V4), zaměřený na podporu zdravotní gramotnosti seniorů s pomocí IT technologií, v projektu Erasmus podpora zdravotní gramotnosti školáků, dále program posilování zdravotní gramotnosti v průmyslovém podniku a také mezinárodni projekt zaměřený na zdravotní gramotnost v nemocničním kontextu.

Autor: Ústav pro zdravotní gramotnost, z.ú. (zdroj: NZIP)