JAK SE POZNÁ KRITICKÉ ONEMOCNĚNÍ nebo ÚRAZ?

„Kritický stav“ se může – důsledně vzato – vyvinout časem z jakéhokoliv onemocnění. Z hlediska první pomoci je ale potřeba aktivně a rozhodně jednat zejména tehdy, pokud jste svědky následujících situací:

• náhlý a nečekaný kolaps postiženého – přestane komunikovat, otočí oči v sloup, sesune se na podlahu, mohou být i křeče celého těla;
• náhlá porucha dýchání, pocit „krátkého dechu“ nebo dušení – postižený není schopen vyslovit celou větu na jeden nádech;
• náhle vzniklý tlak na prsou (v zádech nebo nad pupkem), často ve spojení s opocením, pocitem bušení srdce, horšího dechu;
• náhlé ochrnutí části těla, ztráta schopnosti (srozumitelně) mluvit, pokleslý koutek úst, omezení zorného pole;
• úraz s působením velké síly (srovnatelné např. s nekoordinovaným pádem z prvního patra);
• úraz s průnikem cizího tělesa do tělesné dutiny;
• úraz spojený s významným krvácením (krev vystřikuje nebo intenzivně vytéká);
• výbuch, popálení/opaření.
  
  

Postup při řešení KRITICKÝCH STAVŮ

• Přivolejte záchrannou službu voláním linky 155 nebo 112;
• Zhodnoťte situaci z hlediska BEZPEČNOSTI a eliminujte rizika: vyndejte z kapsy (kde je běžně nosíte) gumové rukavice, oblečte si výstražnou vestu, vypněte proud atd. – podle konkrétní situace;
• Podívejte se na postiženého. Pokud chodí, dýchá bez zřetelné námahy a silně nekrvácí, uklidněte jeho i sebe – nejde pravděpodobně o bezprostředně kritický stav (což samozřejmě neznamená, že se situace nemůže každým okamžikem změnit).
  
  

Pokud tomu tak není, řešte kritické poruchy v tomto pořadí:

• Pokud vidíte kritické krvácení, zastavte ho jakýmkoliv způsobem (tlakem na ránu, event. naložením škrtidla).
• Pokud se postižený dusí (nemůže vůbec dýchat): pokud mohl něco vdechnout, podporujte ho v kašlání a případně dejte herdy do zad. V případě kolapsu se snažte zaklonit postiženému hlavu, případně vyčistit dutinu ústní. .
• Pokud pacient dýchá těžce ale pravidelně, pomozte mu zaujmout vhodnou polohu pro ulehčení dýchání (polosed, při bezvědomí zotavovací poloha na boku – nutná je ale trvalá kontrola stavu dýchání!
• Pokud je v bezvědomí a nedýchá nebo jen lape po dechu, zahajte resuscitaci. Pokud jsou přítomné křeče celého těla, vyčkejte, až křeče odezní.
• Pokud hrozí podchlazení, snažte se zajistit postiženému tepelný komfort.

RESUSCITACE:

• Otočíme postiženého na záda a stlačujeme hrudník uprostřed hrudní kosti frekvencí 100–120 stlačení za minutu do hloubky 5–6 cm (resp. do hloubky asi 1/3 hloubky hrudníku).
• Pokud je po ruce defibrilátor (AED – přístroj pro obnovení činnosti srdce pomocí elektrického výboje), použijeme jej.
• Resuscitaci, pokud možno, vůbec nepřerušujeme. Ukončíme ji pouze tehdy, pokud začne postižený reagovat nebo normálně dýchat, případně z důvodu úplného vyčerpání zachránců. Pokud je na místě zdravotník, nebo zachránce vycvičený v poskytování dýchání z úst do úst, může kombinovat komprese hrudníku s vdechy v poměru 30:2. Jeden vdech by měl trvat cca 1 sekundu a jeho objem by měl být takový, aby bylo zřetelně vidět zvedání hrudníku. Dýchání z plic do plic není třeba provádět, pokud trvají (případně se v průběhu resuscitace objeví) účinné lapavé nádechy. Tyto ojedinělé, “lapavé” nádechy ale nesmí být důvodem pro přerušení nebo dokonce ukončení resuscitace!

SPECIFICKÉ KRITICKÉ STAVY s postupem odlišným od obecných doporučení:

• Alergický šok (postižený hlásí “knedlík v krku”, kolabuje…): podejte 2-3 tabletky jakéhokoliv léku proti alergii (obvykle pacient nebo někdo v okolí bude lék mít). Chlaďte krk ledovým obkladem. Nechte postiženého vycucat kostky ledu.
• Opaření / popálení: sundejte zasažený oděv, odstraňte všechny prstýnky, náramky, hodinky atd. z postižených míst; všechny postižené plochy chlaďte studenou vodou (nejlépe z kohoutku) až do příjezdu záchranné služby. Při rozsáhlém postižení chlaďte pomocí obkladů zejména obličej a krk.

DALŠÍ POSTUP

Pokud postižený není v kritickém stavu, nebo se stav postiženého podařilo zlepšit, proveďte další, podrobnější vyšetření zaměřené na zjištění příznaků stavů, které život sice bezprostředně neohrožují, ale mohly by způsobit komplikace, kdyby zůstaly neodhalené.

• Postiženého oslovte a nabídněte mu pomoc. Všímejte si při tom toho, jak postižený komunikuje – zda reaguje hned nebo s nápadným odstupem, zda je orientovaný (odpovídá přiléhavě, ví kdo je, kde je, co se stalo atd.).
• Postiženému pomozte zaujmout polohu, která je pro něj nejpříznivější (nejlépe nám to řekne sám nemocný).
• Dále jej prohlédněte „od hlavy k patě“. Všímejte si barvy, opocení, známek násilí (oděrky, hematomy), netypického postavení končetin, případného zápachu. V případě úrazu prohlédněte i záda postiženého, jinak během vyšetřování s postiženým zbytečně nehýbejte, pokud si to on sám nepřeje.
  
  

Na co se soustřeďte při vyšetření:

• Hlava (včetně očí) – jaká je barva v obličeji? Mrká, sleduje očima? Není obličej nápadně nesymetrický? Nejsou kolem úst zvratky nebo jiné nepatřičné věci? Nekrvácí z povrchu hlavy, z úst, z uší, z nosu? Dech: nejsou slyšet nějaké nepatřičné zvuky – sípání, bublání, chrčení, nápadně rychlý nebo naopak pomalý dech, nepravidelnost dechu? Zornice: nejsou nápadně úzké, nápadně široké, nebo asymetrické (jedna užší, druhá širší?).
• Hrudník – zvedá se při dýchání pravidelně a symetricky? Nevidíme známky poranění, cizí těleso?
• Břicho – nejsou nápadné známky úrazu, rány, krvácení, bolestivost, nápadná deformace, vzedmutí?
• Končetiny – nejsou patrné deformity, rány, krvácení? Porovnáváme pohyblivost levé a pravé končetiny (vyzveme postiženého, aby zahýbal prsty vlevo a vpravo).
• Teplota postiženého – jaký je tepelný komfort? Není postižený prochladlý nebo přehřátý?
• Informace o postiženém – náramek, přívěsek, identifikační karta upozorňující na onemocnění nositele (bývá uveden typ choroby, užívané léky, kontakt na lékaře aj.)

UDÁLOSTI S VELKÝM POČTEM POSTIŽENÝCH

V případě, že je na místě události větší počet postižených (tj. v praxi více postižených, než zachránců), je třeba je především roztřídit podle charakteru a závažnosti postižení. Přestože je samozřejmě velmi obtížné „míjet“ zkrvavené oběti prosící o pomoc, nejprve je potřeba se alespoň pokusit zmapovat celkovou situaci, najít všechny postižené a zjistit, jak na tom jsou. Jde o to, aby se zachránci zbytečně nevěnovali lehce zraněným, nebo naopak pacientům, jejichž situace je bezvýchodná, a mohli poskytnout účinnou pomoc těm, kteří ji nutně potřebují.

Základní postup při hromadném neštěstí:

1. OBHLÍDKA MÍSTA s cílem zjistit hrozící rizika, získání představy o počtu postižených a charakteru postižení, podání zprávy na tísňovou linku. POZOR – je lépe zavolat záchranku o půl minuty později, ale již si ujasnit, že na místě je ve dvou plně obsazených autech 10 postižených než okamžitě volat, že „se stala autonehoda“ a nemít žádné další informace.

2. TŘÍDĚNÍ A OŠETŘENÍ RANĚNÝCH v pořadí:
PRIORITA 1: postižení se závažným krvácením, postižení s poruchou dýchání, postižení v bezvědomí, kteří sami dýchají, nebo začnou dýchat po uvolnění dýchacích cest.
PRIORITA 2: postižení při vědomí, neschopní samostatné chůze.
PRIORITA 3: postižení při vědomí, schopní samostatné chůze.
PRIORITA 4 (neošetřují se): postižení v bezvědomí se zástavou dechu i oběhu se v situaci s velkým počtem postižených NEOŠETŘUJÍ (neresuscitují).

Pokud je to možné a účelné (postižení jsou rozptýlení na větší ploše), může být výhodné přenést na jedno místo i středně těžce a těžce raněné, aby i oni byli pod systematickou, trvalou kontrolou. Je při tom ale samozřejmě nutné dodržet zásadu maximální šetrnosti vyproštění a transportu.

Zdroj: zachrannasluzba.cz