Oba jste viděli originál z USA. Je nějaký rozdíl mezi českými a americkými diváky?

Jan

Američtí muzikáloví diváci jsou uvolněnější, spontánnější. Umí se víc nechat vtáhnout do atmosféry představení, nadchnout pro show. Tolik je v průběhu nehodnotí. A rádi své pocity sdílejí s ostatními a protagonistům je dávají víc přejícně najevo. Bylo by skvělé, kdyby se povedlo vzbudit stejnou radost i v našich divácích.

Muzikál z pera Scotta Browna, Anthony Kinga a skladatele a textaře Eddieho Perfecta si v ničem nezadá s originálem filmu. Jenže v Americe má Beetlejuice tradici. Je u nich známý asi jako u nás Dívka na koštěti, pokud bychom hledali příměr s podobnou do humoru hozenou temnější tematikou. Má americký muzikál šanci se dostat k českým divákům, i když nepatří do klubu Burtonovských fandů a ten příběh neznají?

Jan

Tento muzikál je bomba, která posouvá dosavadní hranice žánru zase mnohem dál. Ze zkušenosti věřím, že jsou stejně nakonec nejlepší a nejdůležitější reklamou šeptanda a ústní doporučení. To, jak dopadnete, se pochopitelně nedá odhadnout dopředu. Jediné, co můžete dělat, je, že dáte představení úplně všechno až na dřeň po všech stránkách. Kostýmy, scéna, masky, choreografie, ozvučení, herecké výkony, zpěv, překlad textu musí být v dokonalém souladu s vtipem originálu. Mám už teď pocit, že se to tak děje, že všichni mají velkolepý přístup. Proto věřím, že diváci onu kvalitu poznají a ocení.

Ines

Musím, chci, potřebuji věřit, že se kvalita a poctivost prosadí! Povrchní věci mě nebaví a pevně věřím, že je nás víc.

Jak se získávají hlavní role?

Jan

S jistou malou nadsázkou řeknu, že jsem ji dostal k pětačtyřicátým narozeninám. Po generálce muzikálu Anděl Páně jsem uspořádal pro kamarády oslavu. Přišel na ni i ředitel Egon Kulhánek a povídal mi: „Nemám pro tebe sice dárek, ale jednu nabídku.“ Řekl, že mě pozoruje už od muzikálu Legenda jménem Holmes a jsem podle něj na Beetlejuice jediný možný adept. Když jsem poté viděl na videu představení z Broadwaye, bylo mi jasné, že musím nabídku okamžitě přijmout. Potěšilo mě to neskutečně, protože titulní roli v tak velkolepém, poctivém autorském muzikálu jen tak nedostanete. To je jednou za život. Roli jsem pak ale musel na konkurzu před tvůrci obhájit, že na to opravdu mám.

Ines

Byla jsem oslovena realizačním týmem ve stejné době jako Honza. Dostala jsem šanci se na roli Lydie připravit velmi důkladně s podporou divadla, protože mě už viděli v jiných představeních… Ale také to ještě neznamenalo, že jsem měla všechno v kapse. Pak jsem stejně šla na konkurz a musela přesvědčit.

Jaké to je, být v páru s kolegyní, která by mohla být věkem vaší dcerou?

Jan

Velice příjemné. Ines je mlaďoulinký vrabec s obrovskou energií a zatím není poznamenaná vůbec žádnými hereckými a pěveckými manýrami a klišé. Její talent teď bude formovat skvělý umělecký tvar, a to ji ovlivní už navždycky. Pro hereckou dvojici, která hraje spolu, je naprosto zásadní, aby si sedli a navzájem se na sebe napojili. V tom nehraje roli věk, ale osobnost dotyčného. Těší mě, že se budeme navzájem obohacovat.

A vy „radám stařešinů“ ve svých sedmnácti letech nasloucháte? Nepůsobíte jako submisivní osoba a vaše generace se občas projevuje hodně sebevědomě.

Ines

To, že tak působí, neznamená vždycky, že je… Vím, že jsem úplně na začátku, a kolem mě jsou lidi, na které se zatajeným dechem koukám, co všechno dokázali. Vážím si toho, že mě berou vážně. Vím, že zní pitomě, když řeknu, že to se mnou myslí dobře, ale tady v divadle ano.

Co je na vašich rolích nejtěžší?

Ines

Všechno, technicky, energeticky, pohybově, hudebně.

Jan

Zejména pěvecká stránka. Role vyžaduje technické zvládnutí nejméně sedmi odlišných hlasových poloh: od ženských výšek, opery přes jazz, rock, chanson, metal až k rapu. Je to obrovská výzva.

Jako dítě jste začínal zpěvem barokní hudby, pomáhá vám tento základ?

Jan

Rozhodně ano. Baroko mi otevřelo hudební fantazii a pěvecké řemeslo. A přestože mám mnohé pěvecké zkušenosti, tak už teď pracuji s hlasovým mistrem, tedy mistryní Hanou Peckovou, abych ty obrovské hlasové nároky ve zdraví zvládl a neodrovnal se.

Vy ale nejste klasický muzikálový herec. Je to výhoda, nebo nevýhoda?

Jan

Vnímám to tak, že přináším do žánru muzikálu nový vklad, novou barevnost. Jsem především činoherní herec a zpěvák… Ale nejsem v tom sám. Tu potřebu obsadit skvěle zpívající činoherce Karlín razí už nějakou dobu (Holmes, Anděl). A když jsem se rozhodl, že do toho půjdu, přišel jsem s návrhem, který se setkal s kladnou odezvou. Domluvili jsme se, že se mnou budou pracovat hlasoví i pohyboví poradci, projdu fitness drezúrou a že na to bude aspoň 5 měsíců před zkouškami, abych to stihl.

Kdo vás alternuje?

Jan i Ines

Nikdo. Máme pouze „swingy“. To jsou kolegové, kteří roli nastudují a nastoupili by pouze v případě naší zdravotní indispozice.

Nikdo? Protože se další osobnost s potřebnými dispozicemi nenašla?

Jan

Ne, takový byl požadavek producenta, že Beetlejuice musí být originální, a proto jeden. Je to naprosto běžný model používaný jak na Broadwayi, tak v Londýně a pan ředitel Egon Kulhánek se rozhodl ho přenést i k nám.

To je ale obrovská zodpovědnost, nesmí vás skolit nemoc, přejet tramvaj. Praktická otázka: herci většinou zmiňují, jak přebíhají mezi divadlem a natáčením. Zvládnete vedle tohoto náročného projektu ještě něco jiného?

Jan

Tímto chci moc poděkovat velkorysosti Divadla v Dlouhé, jehož jsem stálým členem, a tudíž zaměstnancem, že mě na Beetlejuice uvolnili. Jde o kolegialitu a přejícnost, která není úplně běžná.

Ines,  Vy studujete ve francouzštině na Lycée Français de Prague, navíc letos skládáte nějaké zkoušky podobné naší maturitě. dá se to skloubit?

Ines

Nejsem v systému českého školství, maturita na francouzské škole je rozdělena na víc let. Některé závěrečné zkoušky tak budu dělat pořád. Ve škole mi sice nic nepromíjí, ale o mém druhém tajném – teda už vlastně hodně veřejném divadelním životě – vědí a vycházejí mi maximálně vstříc. Chodím sem už od školky, na kterou navazuje všechno další, znají mě odmala a už vidí, že u mě nejde o nějaký povrchní zájem. Scénář navíc dostaneme až o prázdninách, budu se učit celé léto, kdy škola nefunguje. No prostě teď žiju od rána do večera jen školou a divadlem. V divadle jsem víc než doma. Mezi tím už jen spím. Ale tak jsem to chtěla, tak jsem si to vybrala a jsem šťastná, že dělám, co mě baví nejvíc na světě.

O vaší generaci se občas říká, že – jak to říct jemně – jí chybí nepopulární Kinderstube. Slovo disciplína je pomalu sprosté slovo. Co Vy a disciplína?

Ines

Asi by mi to úplně blízké samo od sebe nebylo, ale s maminkou a bráchou jsme žili dlouho sami, a to vede taky k docela velké samostatnosti. Škola, kam chodím, má taky nějaký režim a divadlo taky. Nedělám nic jiného, než že jedu slalom mezi školními a divadelními termíny.

KDO JE JAN SKLENÁŘ

45 let

Činoherní herec a zpěvák, který si odskakuje do muzikálů. V dětství studoval barokní zpěv. V roce 2001 vystudoval činoherní herectví na Divadelní fakultě JAMU v Brně. V Hudebním divadle Karlín ztvárnil dvojroli  profesora Moriartyho a Virgila Cromwella  v Legendě jménem Holmes (derniéra v dubnu 2024) zabijáka v muzikálu Bodyguard a exceluje  v roli Uriáše v Andělu Páně. Byl dvakrát nominovaný na Cenu Thálie. na roli Lydie připravit velmi důkladně s podporou divadla, protože mě už viděli v jiných představeních… Ale také to ještě neznamenalo, že jsem měla všechno v kapse. Pak jsem stejně šla na konkurz a musela přesvědčit.

KDO JE INES BEN AHMED

17 let

Studuje na Lycée Français de Prague, mluví plynně francouzsky a anglicky. Od dětství, kdy zpívala v Kühnově dětském sboru, prohlašuje, že chce být muzikálovou herečkou. Divadelní kariéru zahájila ve Studiu Dva a účinkovala také v divadle Broadway.V Hudebním divadle Karlín vystupuje od roku 2017. Hrála Anetku v muzikálu Čas růží, Wednesday v Addams Family a nyní ji můžete vidět jako Dorotku v muzikálu Anděl Páně. Letos byla přijata ke studiu muzikálového herectví na American College Dublin.

Text: Denisa Prošková (zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín)
Foto: Herminapress pro archiv HDK

Premiéra muzikálu je v plánu na listopad 2024.