O Barboře v mudroslovích

Dívkám Barborkám to je jedno. Dívkami jsou od mimin po stařenky a nevyvracejte mi to. Nevěřili byste, v kolika pranostikách a mudroslovích se o takové Barboře píše! Tedy spíš začátkem prosince, v prvním zimním měsíci.

Jen si počtěte, co všechno vyčenichal a zachytil doktor Jan Munzar, klimatolog, v barborkovských předpovědích. Spíš konstatováních, než předpovědích:

"Svatá Kateřina (25. listopadu) prádlo máchá, Barbora je škrobí. A obráceně: Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná."

To je něco podobného, jako zelené Vánoce, bílé Velikonoce; ty ovšem v daleko delším časovém odstupu, než těch pár dní mezi Kačenkou a Baruškou.

A což takhle: "Na svatou Barboru saně do dvoru. Po svaté Baruši střez nosu i uší!"

Hezké jsou pranostiky věštící rozmanitou příští úrodu včetně trávy. Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude té trávy hodně. Stejně tak bude trávy dost, jsou-li na svatou Barboru meze přikryté sněhem. A navíc, je-li na svatou Barboru mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v nadcházejícím roce. A to je pro nás zahrádkáře dočista příslibná věštba. Tak teď ještě aby se Barbora opásala tím bílým fěrtuškem, aby mrzlo nebo i sněžilo.

  Barborky z meruňky, foto J. Sus  

Na barborky

Odmala jsme u nás chodili právě v tento čas (schválně neříkám přesné datum) na barborky s malým "b". Jako klukovi mi bylo dočista jedno, zda barborky rozkvetou do Štědrého dne (a pak se vdám) – to dá rozum.

Stříhala je i má maminka v požehnaně vysokém věku; byl to stejný obřad jako stříhání kočiček, ještě zateplených jehněd vrby obecné, jívy. Byla v tom jakási naděje, že se dočkáme jara a tepla a vůbec všech atributů té příjemnější části roku.

Je vám ovšem jasné, že kdejaká ustřižená větévka či halúzka být barborkou nemůže. Pro tento účel je třeba vybírat především ty dřeviny, které kvetou na tzv. loňském dřevě. Tedy, jejichž květné pupeny se zakládají v létě roku, který právě končí.

Z růže si barborku neuděláte, nevykvete, protože i v přírodě kvete na letošním dřevu, na květonosných větévkách, které nejprve vyraší z přezimujícího pupenu a jejichž stonek zvolna roste, olisťuje se a je zakončen květem nebo květenstvím.

Zato ty dřeviny, které mají květní pupeny terminální, koncové, založené třeba už v červenci, ty jsou příhodné. Třešně a višně samozřejmě, ale my jsme to zkoušeli i s rododendrony, s pěnišníky, ovšem s těmi poloopadavými. Ty stálezelené sice mají zřetelně vyvinutá poupata, ale všechnu energii by jejich listy prodýchaly.

Optimální je třeba takový pěnišník dahurský, Rhododendron dahuricum. Také zlatice, forzýtie, jsou příhodné – ale to asi nosím dříví do lesa a sovy do Athén, všichni to z celoživotní zkušenosti dobře víte.

Přidám ještě jednu barborku, spíš Barborky. Tak se u nás říkalo dívkám, které se v předvečer svatobarborského svátku oblékly do bílého roucha (šatů, košil) a potichu nebo se zpěvem a říkáním roznášely dětem malé dárky. Tento dávný zvyk u nás údajně zanikl už začátkem dvacátého století – snad s výjimkou okolí Žďáru nad Sázavou, kde se prý dočkal i začátku století dvacátého prvého.

Autor: Václav Větvička (zdroj: www.izahradkar.cz)

Foto M. Paclová a J. Sus