Otázky pro Evu Burešovou

Jsme ve finální fázi zkoušek (jaro 2023, pozn. redakce) muzikálu  The Bodyguard, který vznikl na podkladě stejnojmenného filmu z roku 1992. To jste ještě nebyla na světě. Jak vnímáte, jako příslušnice mladé gene-race, hudbu Whitney Houston?

Whitney Houston je legenda a její hudba je nadčasová. Její styl, nejen oblékáni ale i jevištního projevu byl ikonický a spoustě zpěvačkám rozhodně směrodatným.

Vždy jsem její písně vnímala jako jedny z nejtěžších a už jako malá jsem se radovala, když se mi podařila alespoň jedna výška z těchto písní vyzpívat.

Těch písní Whitney je obrovská hromada, a tak se dá na každou naši náladu některá vybrat. Hudba Whitney Houston má vše, co má dobrá hudba mít, a proto si ji s nadšením a s obdivem poslechneme i teď, 30 let po vydání.

A znala jste její jméno a její hudbu již jako malá holka?

Samozřejmě. Pocházím z hudební rodiny, a tak desky hudebních legend u nás byly kdykoliv k poslechu a vlastně to patřilo k rituálům našeho dne. Máma mi vždy pouštěla velké soulové, bluesové a jazzové hlasy, mezi které patřila i Whitney. Milovali jsme její hlas a jiskru v očích, kterou měla. Ostatně, i tím okouzlila celý svět.

V muzikálu The Bodyguard hrajete hlavní roli světové hvězdy Rachel Marron. Ale na prknech Hudebního divadla Karlin rozhodně nestojíte poprvé. Pokud si dobře vzpomínám, hrála jste již v pěti našich muzikálech. Je to tak?

Je to tak. Doslova na prknech karlinského divadla jsme oslavili mě 17. narozeniny. Byl to můj sen, nastoupit do tak obrovského a historii nabitého divadla. Procházela jsem si každičký kousek a byla pyšná na to, že můžu hrát v divadle, ve kterém hrála taková jména a takové světové kusy. Začínala jsem jako pěvecko-taneční company, až jsem se vypracovala na role hlavní. Mám radost, že jsem si prošla vším. Troufnu si říct, že rozhodující u mě byl muzikál Dracula. Nastoupila jsem jako company a před premiérou dostala obě hlavní role. Tam opravdu platilo, že je dobré být vždy připraven. Splnil se mi sen a v tom plnění pokračuji dál.

  "Splnil se mi sen a v tom plnění pokračuji dál."

Role Rachel je pěvecky hodně náročná. Za sebe musím říct, že jsem z vašeho výkonu nadšený.

Toho si velmi vážím, děkuji. Je to opravdu jedna z nejtěžších roli, kterou mám tu čest hrát. Role Rachel si prochází celým příběhem a prakticky nesleze z jeviště, takže není čas si odpočinout. Zároveň je to jediná role, společně se svou sestrou, která v muzikálu zpívá, a tak má člověk co dělat, aby vše zvládl na jedničku a aby z každé ukončené písně byl divák nadšený a zároveň naplněný. Moc si to užívám, ale je mi jasné, že to není muzikál, u kterého bych před hraním mohla ten den dělat ještě jinou práci. Ani náhodou. Budu celý den odpočívat a připravovat se na večerní výkon, aby divák dostal přesně to, pro co si přišel. A možná něco navíc:)

Jaký je to pocit zpívat s velkým živým orchestrem píseň I Will Always Love You, které se prodalo přes dvacet milionů kopii a která je nejlépe pro- dávaným singlem ženské interpretky všech dob?

Nepopsatelný. Velmi jsem se těšila na to, až si to poprvé budu moci s orchestrem zazpívat. Všechny ty písně jsou obrovským zážitkem, když to člověk slyší s každým tělesem. Když se ozve ikonická rána a rozezni se po hudební modulaci všem známý refrén, člověk se vrací do dětských let a s husí kůží po celém těle zažívá opět stejnou radost, jako když si v obýváku s ovladačem místo mikrofonu v ruce hrával na velké hvězdy. Je mi krásně a cítím obrovský vděk.

Vím, že je to jako srovnávat hrušky a jablka, ale přesto se musím zeptat: co vás baví víc - televize nebo divadlo?

Každé místo mi dává něco jiného. Televize je zábavná hra se světly a kamerou. Zároveň máte jen jednu šanci svou roli zahrát, pak už to jde přímo k divákovi a vy nemáte šanci to změnit. Divadlo je však živé, každý den svou roli můžete hrát jinak, a co se dnes nepovedlo, povede se zítra. Je to život, divák se s vámi směje i pláče a nakonec zvuk potlesku je zvuk, který každého umělce žene dál a srdce mu zalije radosti a láskou.

Jsem vděčná za svou práci a doufám, že ji budu moci dělat ještě spoustu let.

Otázky pro Terezu Maškovou

Začali jsme hrát muzikál The Bodyguard, který vznikl na podkladě stejnojmenného filmu z roku 1992. To jste ještě nebyla na světě. Jak vnímáte, jako příslušnice mladé generace, hudbu Whitney Houston? A znala jste její jméno a její hudbu již jako malá holka?

Jako by to bylo včera, co jsem se jako malá holka poprvé dívala na film The Bodyguard. Byla jsem z toho úplně hotová. Whitney Houston je prostě ikona, její barva hlasu, její sila, a přitom vše vždy odzpívala s lehkosti. Na její hudbě jsem vyrůstala a vzpomínám si, jak jsem se snažila jako dítě její písně zazpívat, samozřejmě, mi to nešlo. Jedním slovem ji prostě MILUJU.

V muzikálu The Bodyguard hrajete hlavní roli světové hvězdy Rachel Marron. Pokud si dobře vzpomínám, hrála jste v Činoherním klubu v muzikálu Sopranistky a dokonce s Evou Burešovou. Ale je to asi rozdíl stát na prknech malého divadla a na velké scéně Hudebního divadla Karlín.

Rozdíl to rozhodně je. Už jen to, že v Činoherním klubu to byla menší role a tady je to hlavni postava. Pro mě je to celkově všechno nové a jiné, úplně jiná nervozita, taneční choreografie a všechno s tím spojené... Ale musím říct, že mě to hrozně moc baví a upřímně musím říct, že jsem překvapená z toho, jak skvělý kolektiv se sešel při tomto muzikálu.

  "Baví mě na tom, že můžu být někým jiným..."

Role Rachel je pěvecky hodně náročná. Za sebe musím říct, že jsem z vašeho výkonu nadšený.

Toho si moc vážím a děkuji. Je pravda, že to není úplně procházka růžovou zahradou. Na jednu stranu mám ráda výzvy, a tohle výzva rozhodně je, a myslím si, že jsem se tomu postavila statečné a poprala jsem se s tím.

Jaký je to pocit zpívat s velkým živým orchestrem píseň I Will Always Love You, které se prodalo přes dvacet milionů kopií a která je nejlépe prodávaným singlem ženské interpretky všech dob?

Je to nepopsatelný pocit. Tak jak jsem psala, na Whitney jsem vyrůstala a zazpívat její píseň s orchestrem, a ještě k tomu před vyprodaným divadlem je prostě krásný zážitek.

Vím, že je to jako srovnávat hrušky a jablka, ale přesto se musím zeptat: co vás baví víc - koncerty nebo divadlo?

To je zapeklitá otázka. Tak jak jste napsal, nedá se to srovnávat. Na koncertě se cítím víc doma, koncertuji od dětství, takže jsem si v tom jistější. Divadlo je pro mě stále něco nového. Je to velká zodpovědnost. Baví mě na tom, že můžu být někým jiným a že tam nejsem sama, jsme v tom všichni společně.

Autor: Adam Novák

Foto archiv Evy Burešové a Terezy Maškové

Zdroj: Hudební divadlo Karlín, časopis SHOW, duben 2023

Více informací o muzikálu a možnost koupit si vstupenky na představení naleznete ZDE.