Rozhovor s dobrovolnicí školního klubu Dětské psychiatrie Havlíčkův Brod

16.10.2024 Národní asociace dobrovolnictví z.s.

Helena Žáková, dobrovolnice FOKUSu Vysočina, dochází do školního klubu Dětské psychiatrie při Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě. Jako úkol si stanovila najít v dětech s duševní nepohodou to, v čem jsou dobré a pomoc jim utvořit si vlastní pohled na svět. „Navíc ten pocit, když někam jdete a někdo na vás čeká, je k nezaplacení,“ řekla Helena Žáková.

Rozhovor s dobrovolnicí školního klubu Dětské psychiatrie Havlíčkův Brod

Jak dlouho jste dobrovolnice?

S dobrovolnickou činností jsem začala v roce 2022, kdy jsem začala docházet do domova seniorů a mikrojeslí v Havlíčkově Brodě. Od loňského roku jsem začala chodit i do Základní školy a Školního klubu Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod.

Jak často navštěvujete školní klub a co je vaší náplní dobrovolnické činnosti?

Je to aktivizace dětských pacientů. Bylo pro mě výzvou, najít něco, co je přiměřené jejich věku a také se přizpůsobit tomu, v jakém se nacházejí rozpoložení. Musela jsem se rozpomenout, co mě v dětství bavilo. Ukazuji jim hlavně to, co zajímá mě a myslím, že pak je větší šance, že na ně ten zájem přenesu. Hodně je zasvěcuji do logických problémů, jelikož mě vždy zajímala matematika

Aktivity si vymýšlíte sama nebo máte daný program, který musíte dodržovat?

Nejsem svázaná, co můžu a nemůžu s dětmi dělat. Je to na mém uvážení. Paní vychovatelka mi dala pouze rámec, co je pro děti únosné, řekla mi, jak dlouho jsou schopné udržet pozornost.

Jak staré děti ve školním klubu jsou?

Věkové rozmezí je 7 až 11 let.

Víte, jaký mají děti problém?

Přesnou diagnózu nevím, ale když jdeme třeba na procházku, tak se mi některé děti se svými problémy svěří. Někdy se mi stane, že ve mně „hrkne“, ale pak si uvědomím, že s tím nemůžu nic udělat. Jim ale kolikrát stačí, že je vyslechnu.

Jak nakládáte s těmito informacemi, je pro vás těžké je přijmout?

Samozřejmě. Já sama jsem byla na psychiatrické nemocnici hospitalizovaná. Byly tam pacientky o generaci mladší než já, a uvědomila jsem si, že by to mohly být mé dcery. Když teď chodím k dětem, tak na to koukám jinak. Je přede mnou dítě, které se dívá trošku jinak na svět a stojí tak trochu stranou. A já v tom vidím příležitost obrátit to, co se nyní zdá jako handicap, v obrovský vklad do dalšího života.

Můžu vám sdělit třeba jeden příklad k pochopení. Hráli jsme hru Alíkův test a jeden osmiletý chlapec při otázce: „Vyjmenujte tři osoby spojené se slovem prezident?“ začal suverénně vyjmenovávat americké prezidenty. Nebo jiný chlapec, se kterým jsme si povídali o cestování a jemu se vybavil Neil Armstrong a cesta na měsíc. Mladá sedmiletá slečna zase čte Josefa i Karla Čapkovi. Vedle problémů tu člověk objeví kamínky, které se blyští.

Takže si to dáváte jako úkol, najít v dětech ten blyštivý kamínek?

Ano. To je můj velký úkol. Chci najít, v čem jsou dobré. Je úžasné tyto nadané děti potkávat. Ony totiž stojí právě kvůli tomu tak trochu stranou. Ono to, že jsou nadané, a tak trochu stranou, může vyvolávat přecitlivělost, a to také může být jeden z důvodů, proč jsou hospitalizované. Myslím ale, že každé dítě má dostat šanci zkompletovat všechny své slabé i silné stránky a utvořit si svůj pohled na svět.

Vystudovala jste fyzikální chemii, jak jste se od tohoto oboru dostala k dobrovolnictví?

Ve velice dlouhém období života mi tento směr vyhovoval. Záměrně jsem si pěstovala nesrozumitelnost pro své okolí, utíkala jsem před světem a před lidmi. Postupem času se ukázalo, že to byla slepá ulička a vůbec to nebyla moje cesta. Dobrovolnictví bylo pro mě velké objevení lidí a všeho kolem. Matematickou mluvou by se řeklo: „Vše má svou logiku.“

Co vám dobrovolnictví dává?

Je úžasné. Je to, jak kdyby do mě někdo pustil elektrický náboj a impulz. V osobní životě mi to nepochybně pomáhá. Kromě školního klubu docházím ještě do domova seniorů a mikrojeslí. Dobrovolnictví je vlastně směřované ke skupinám, které jsou tak trochu mimo hlavní proud.

Navíc já sama jsem byla zvláštní dítě a skrze dobrovolnictví s dětmi se vracím do svého dětství, které už jsem zapomněla.

Proč by se člověk měl stát dobrovolníkem ve zdravotnickém zařízení?

Dostane najednou jiný pohled na svět. Ač chce nebo nechce, tak každého to naladí na strunu prožívání a každá chvíle může být chvílí poznání nebo vítězství. A ten úžasný pocit, když někam jdete a někdo na vás čeká, je k nezaplacení. Při dobrovolnictví docházíte za lidmi, kteří nejsou v úplně komfortní situaci, ale to, jak si to společně užijete, to změní v něco jiného, co poznáte jen při této činnosti.

Rozhovor je součástí Zpravodaje dobrovolnictví ve zdravotnictví 2024.

 

Zdroj: Národní asociace dobrovolnictví

Aktivity Dobrovolnictví Duševní onemocnění Podpora a pomoc Výchova dětí




Newsletter

Pravidelný přísun novinek, inspirace na každý den, podpora pro rodiče i sdílení zkušeností. Takový je Newsletter webu eMaminy.cz. Přihlaste se k jeho odběru a čtěte o tématech, které vám pomohou v náročném období nebo zpříjemní rodinný život. Buďte první, kdo se dozví o nových článcích, akcích a událostech. Prosíme, potvrďte odběr ve vaší e-mailové schránce. 

© 2024 eMaminy.cz, s.r.o.
by Media Heroes