Osmnáctiletá Kristýna Chýlková začala s dobrovolničením v deváté třídě základní školy, kdy vyrážela s maminkou pomáhat do stánku Charitní palačinky nebo na Sbírku potravin, až se v roce 2022 stala v Charitě Česká Lípa dobrovolníkem roku s nejvyšším počtem hodin. Aktuálně je Kristýna studentka čtvrtého ročníku českolipské SŠ Klíč.

Kristýno, jaká je pro vás motivace být dobrovolník? Co vám dobrovolnictví dává?

Sama jsem jako mladší chtěla, abych měla někoho, kdo mě bude doučovat angličtinu. Proto jsem na nabídku od nízkoprahového klubu zareagovala a přihlásila se. To pro mě byla hlavní motivace. Dát někomu to, co jsem sama neměla. Rychle jsem pak pochopila, že nejde jen o doučování. Kluci, který doučuju, mi hrozně přirostli k srdci. Vidím ale, že se obohacujeme oboustranně. Mám ráda, když lidi kolem mě rozkvétají, posouvají se. Když jsme s angličtinou začali, jedna z prvních otázek byla, čím byste chtěli být. Řekli, že chtějí být policistou a programátorem a uvažují nad tím, že půjdou na střední. Kdyby toho dosáhli, bylo by to úžasný. Pokud je můžu motivovat a pomáhat jim, pak budu ráda pokračovat. Nyní jsem ve fázi, že kdybych nedobrovolničila, život by mi nedával smysl. A věřte, že se mi občas hodně nechce. Studuji, chodím do práce. Ale nakonec nikdy toho času s klukama nelituji.

Jak se kluci staví k doučování?

Oba dva perfektně poslouchají, vnímají a fakt se snaží. Jsem z toho stále překvapená, protože jsem nečekala, že je nebudu muset nutit. Většinu výuky děláme formou hry, vyrobila jsem si v průběhu roku vlastní učební pomůcku, speciální papírovou rozkládací tabuli s gramatikou. Z jedné zkušenosti zároveň vím, že plním také funkci člověka, který je k učení motivuje. Když 14 dní doučování nebylo, přinesl ten mladší špatnou známku z angličtiny, jak on sám řekl, protože se neučil. Na druhou stranu je krásný, když se naopak připravujeme na konkrétní test, kluci pak přinesou dobrou známku. Když jim prostě moje aktivita usnadní výuku ve škole, tak je to naprosto úžasný. Sama vím, že spoustě dětem angličtina dělá problémy a je pro ně muka. Brečí kvůli ní, mají tzv. anxiety, úzkosti doprovázené bolestí břicha nebo kvůli tomu chodí za školu. Když někomu takovému pomůžu jednou hodinou týdně a on pak nemá problém ve škole a je v pohodě, tak jsem šťastná.

Pamatujete na první okamžik, kdy jste si řekla, že půjdete nezištně někomu pomoci jako dobrovolník?

K dobrovolničení mě přivedla mamka, sociální pracovnice a tehdejší zaměstnanec Charity. Motivovala mě k pomoci druhým, brala mě s sebou na akce s Charitní palačinkou nebo na sbírku potravin a ono mi to zůstalo. Brala jsem to jako běžnou věc. První zlom přišel, když jsem v rámci charitních akcí pro děti malovala na obličej. Chtěla jsem dřív na uměleckou školu a tady jsem mohla spojit svou zálibu s pomocí. A doučování angličtiny v nízkoprahu, to už je opravdu moje iniciativa. Když navíc kolem sebe stále častěji slyším ne úplně chápavý názor na dobrovolnictví, tak si uvědomuji, jak moc je to mé vlastní rozhodnutí.

Jak se lidé kolem vás staví k dobrovolnictví? 

Mnoho lidí kolem mě vtipkuje, proč dělám věci zadarmo, přijde jim to divný. Často poslouchám, že jsem hloupá, že si za to neberu peníze. Já si samozřejmě uvědomuju, že k životu jsou peníze potřeba. Proto chci dál na VŠ studovat finančně perspektivní obor, abych byla schopná zajistit rodinu. Přijde mi, že se ale pohled na dobrovolničení v mém okolí změnil. Před několika lety, když jsem byla mladší, jsem byla za frajerku, slýchala jsem, jak jsem hustá. Já to ale stále beru jako největší frajeřinu. Jestli se chci někdy s něčím vytahovat, tak tím, že jsem dobrovolník. (smích)

Byla jste pro někoho ve svém okolí inspirací?

K dobrovolnictví jsem přivedla svou kamarádku. Měla období, kdy se mnou chodila dobrovolničit. Teď už se tomu nevěnuje. Ale zkusila to, za to jsem ráda. Každý si určuje své vlastní priority. Pořád platí, že to nejcennější, co člověk může dát, je čas a ten se moc lidem dávat nechce.

Máte nějaké momenty z vaší dobrovolnické činnosti, které si budete navždy pamatovat?

To jsou pro mě momenty, které teď zažívám s klukama na angličtině, když se jim něco podaří a oni mi za to děkují. Mám ještě rok do maturity. I když už pak nebudu mít možnost se klukům věnovat, přesto bych je chtěla podporovat na dálku. A jednou se třeba doslechnout, že šli studovat střední, to by bylo moc pěkný.

Zdroj: Národní asociace dobrovolnictví
(původní dokument: https://lk.regionalnidobrovolnickecentrum.cz/subdom/lk/)