Honzo, jako kluk jsem přečetl s nadšením Ti mušketýry, všechny díly. I Tři mušketýry ještě po dvaceti letech. Ty jsi v roce 2001 hrál hlavni roli Šimona ve filmovém muzikálu Filipa Renče Rebelové. A o dvacet let později měl premiéru náš divadelní muzikál Rebelové, kde jsi tentokrát hrál roli tatínka Terezy. Takže: Rebelové ještě po dvaceti letech, jak jsi vnímal ten posun?

Pro mě to byl jednoznačně příjemný návrat k vzpomínkám na natáčeni. I když mám roli tatínka, což je po dvaceti letech samozřejmě role, která mi víc sedí, můžu se opět vracet při představení do dob, kdy k film Rebelové vznikal, i k jeho písničkám, které jsou nestárnoucí a pořád lidi zvedají ze židlí.

Muzikál Rebelové se hraje v Hudebním divadle Karlín s velkým úspěchem stále. Čemu přičítáš ten neutuchající zájem publika?

Příběh je love story, tu potřebuje prožívat každá generace, i ta dnešní. Ta naše se odehrává na pozadí událostí, které si mladí lidé nemůžou pamatovat, je pro ně podle mě zábavné vidět část našich dějin v muzikálové podobě. Starší diváci si zavzpomínají na hezké i smutné období před příchodem vojsk, takže ty láká možná nostalgie.

Muzikál Rebelově plní i velmi užitečnou roli osvěty. Když čtu různé ankety, tak většina dnešních mladých vůbec netuší, co se v srpnu 1968 v tehdejším Československu stalo. Nakonec, ty jsi před těmi pětapadesáti lety také ještě nebyl na světě.

To je pravda, nebyl jsem ještě ani v plánu. O téhle historii našich dějin se dozvídáme z příběhů, každá rodina má svůj vlastní ... Dále by se mladí lidé možná měli více začíst do knih, doplňovat si všeobecný historický přehled. Je důležité nezapomínat ...

Když jsi dostal v roce 2000 scénář filmu, věděl jsi o okupaci Československa nebo jsi to musel nastudovat"?

Mně v té době bylo 26 let, nebyl jsem tedy už ve věku, kdy by mne tyhle informace zaskočily. Za ta léta jsem měl nakoukané filmy na toto téma a taky si vyslechl pár osobních příběhů lidi, kteří v té době žili a museli se s ni vypořádat.

Jedna část tvé osobnosti mi připadá jako Šimon: rebel, trochu dobrodruh, který jezdí na motorce do drsných míst, jako je Kavkaz, Jižní Amerika, Střední Amerika... A teď se chystáš na Papuu Novou Guineu... (pozn. red. - rozhovor vznikl v srpnu 2023)

Dobrodruh ano, ale rebel? Možná kdysi. Dnes se na motorce cítím víc zodpovědněji, mám rodinu, ke které se chci vrátit vždy v pořádku. Je to koníček a relax zároveň, vášeň pro cestování mám od mala, ale trochou adrenalinu nikdy nepohrdnu...

Začínal jsi jako tanečník (Uno, Děti swingu), pak jsi začal hrát a zpívat, točíš pro televizi a hraješ v divadle. Obligátní otázka: co z toho máš nejradši, co tě nejvíc baví?

Baví mne všechno z toho, co jsi vyjmenoval, ale film u mně pořád vede... Musím říct, že mám štěstí na role, či už filmové, nebo divadelní, ale i na lidi kolem sebe, kteří jsou mi inspirací, ale i na ty, se kterými spolupracuji, cestuji, žiji.

Zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín
Foto soukromý archiv Jana Revaie