Filipe, léto 2020 jsme strávili zkoušením muzikálu Rebelové, který měl mít premiéru v prosinci téhož roku. Kvůli covidu se ale premiéra nakonec konala až v létě 2021, a to na scéně PVA Expo Praha. Teprve na podzim se Rebelové přesunuli na scénu Hudebního divadla Karlín. Jak jsi vnímal tento dlouhý „porodní" proces?

Byla to doba temna a strachu a zkoušení nás všechny tak trochu drželo nad vodou. Při zkoušení jsme všichni alespoň na chvilku zapomněli na toho covidového strašáka a neschopného premiéra a ministra zdravotnictví a stále jsme na představení mohli něco vylepšovat. Obdivuji herce, zpěváky, techniku i orchestr, že se nebáli a na zkoušky chodili.

Pak mě trochu mrzí, že nebyla nová premiéra v budově Hudebního divadla a byla jen na tom výstavišti, což je vlastně jen takové parkoviště u frekventované ulice. Ta představení na výstavišti v Letňanech byla provizorní a technicky nedokonalá. Neměli jsme technické a světelné možnosti jako v divadle, takže spousta efektů zanikla. Jinak Hudební divadlo Karlín je moje srdcovka, protože tady zpívala dlouhá léta moje maminka, kterou jsem pravidelně na představeních navštěvoval, takže jsem všechno viděl stokrát. Vždy jsem tak trochu trpěl, když to nějací herci či tanečníci udělali jinak než při minulém představení. Touto fóbií trpím dodnes.

První byl film Rebelové, který měl premiéru 8. února 2001. Jako autoři námětu a scénáře jsi uváděn ty a Zdeněk Zelenka. Ale jeden z vás musel mít ten prvotní nápad. Kdo to byl?

Chtěl jsem natočit muzikál. Měl jsem za sebou spoustu hudebních a tanečních videoklipů, tak jsem chtěl tyto zkušenosti využít i pro celovečerní hudební film. Hudbu 60. let mám rád již od rodičů, kteří ji doma poslouchali na malých vinylových deskách, a já ji přijal za svou. A nejen já. Dneska si písničky z Rebelů zpívají i dnešní malé děti a domnívají se, že je to generačně jejich hudba. To je milé a srandovní. Zdeněk mi pomohl se stavbou scénáře, dialogy i s výběrem některých písní. Byl to několikaletý dialog o scénáři a už nevím, co kdo přesně přinesl a vymyslel. Hlavně to není důležitě. Důležité je, že to jako celek funguje jak ve filmu, tak na divadelní scéně.

A když jsme u těch nápadů, koho napadlo přepsat film do divadelního muzikálu?

To nevím. Asi producenta Oldu Lichtenberga. Ale první nastudování v divadle Broadway nebylo tak úspěšné jako ta dnešní karlínská úprava.

V roce 1968, kdy bylo Československo obsazeno vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, ti byly pouhé tři roky. Čím tě tato historická událost zaujala?

Maminka mě vozila v kočárku mezi tanky-statečná žena - a prý mi říkala: „To jsou Rusáci. Nezapomeň na to, Filipku, Rusáci! Nic si samozřejmě nepamatuju, ale jedno si pamatuju moc dobře. Bydleli jsme tenkrát v ošklivé ulici Politických vězňů a můj dědeček Václav nás tam navštěvoval, byť si odseděl jedenáct let jako politický vězeň. To jsou paradoxy ... Taky vím, že táta postavil do oken dvě reprobedny a pouštěl těm ruským vojákům, co tam s tanky parkovali, americké písničky a píseň Let´s go to San Francico, která je dnes hlavním hitem Rebelů. Kupodivu ho nezastřelili.

Ve filmu se místo, kde se celý příběh odehrává, jmenuje Týniště. Proč se na divadle odehrává v Kostelci?

Asi to lépe znělo. Již nevím.

Ty jsi jeden z mála filmových režisérů, kteří úspěšně zvládají divadelní formu. Otázka: co tě baví víc nebo lépe, co děláš raději. Divadlo nebo film?

Film natočíš a je konec. Divadlo žije dál a pokaždé jinak. Oboje mám rád stejně. Práce s příběhem, herci a s výtvarnou stránkou. Ve filmu si můžeš pomoci střihem, v divadle pohybem, světelnou či scénickou změnou.

Dělal jsem s tebou již po třetí a velmi si vážím tvé profesionality. Jsi vždycky dokonale připraven a totéž správně vyžaduješ od celého týmu i herců. Těším se na případnou další spolupráci s tebou.

Doufám, že spolu něco vytvoříme a že ještě budu mít v životě šanci něco v Hudebním divadle v Karlíně režírovat. Má to tam svou specifickou atmosféru, svoje lidičky, svoji vůni a historii.

Děkuji a dobře se bavte v HDK.

Zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín
Foto soukromý archiv Filipa Renče