Příběhy Alenky napsal před víc než sto padesáti lety (poprvé vyšla v roce 1865 „Alenka v říši divů“ a o šest let později pokračování Za zrcadlem, a s čím se tam Alenka setkala) anglický matematik, fotograf a spisovatel Lewis Carroll (vlastním jménem Charles Ludwidge Dodgston 1832 – 1898).

Příběhy Alenky okouzlily čtenáře, i když kritika tehdy o nich psala jako o „skvělém nesmyslu“ nebo „strojeném přehnaném příběhu, uvádějící děti do rozpaků“. Alenčina dobrodružství a svět říše divů a jeho obyvatelé jsou viděni jako v  zrcadle, tedy vše obráceně a naruby, což se stalo předmětem dohadů, zkoumání, vysvětlování, zdůvodňování, jakého se dostává všem nadčasovým a nesmrtelným dílům. A to od přisuzování vlivu Kanta či Pasteura (jeho teorie levotočivých a pravotočivých krystalů) až po zjištění, že Carroll byl podivín a levák, a tudíž všechno viděl obráceně.

Ať už dohady byly jakkoli odborné či neodborné, zajímavé i zbytečné, dostalo se Carrollovu dílu náležité pozornosti a zařazení mezi klasická díla světové literatury. Alenka se stala pojmem. Svědčí o tom i spousta filmových a divadelních zpracování, z nichž nejznámější je to poslední – film režiséra Tima Burtona s Miou Wasikowskou v roli Alenky a Johnny Deppem v roli Kloboučníka. Každá generace tvůrců se snažila v příbězích Alenky najít něco nového a současného.

Totéž hledali i scenáristé Alena a Jan Pixovi. A tak vznikla v roce 2016 první verze muzikálu. „Chodili jsme poctivě na každé představení a pečlivě sledovali reakce malých i velkých diváků“, říkají autoři a z jejich poznatků také letos vznikla zcela nová úprava v novém nastudování, částečně s novým obsazením, a především s živým orchestrem pod dirigentskou taktovkou Felixe Slováčka juniora. Kouzelná hudba Vašo Patejdla zazní tím pádem i v nových aranžích, díky nimž hudba i texty textařky Kristýny Pixové dostanou zajímavější a osobitější zvuk i interpretaci.

Nové zpracování muzikálu bylo obohaceno také o nová kouzla divadelních mágů a o nové obsazení některých rolí. Kromě těch dospělých byly nově obsazeny také role dětské, neboť, jak známo, děti rychle rostou, a z těch malých roztomilých herců a hereček, tanečníků a tanečnic jsou po šesti letech velcí muži a slečny, z nichž někteří „povýšili“ do rolí dospělých (např. Ines ben Ahmed, Kateřina Průšová, Mikuláš Matoušek). O pokračování těch „malých“ rolí se postarají nové dětské talenty z muzikálové přípravky MÚZY Hudebního divadla Karlín.

Na všech nových úpravách pracoval původní realizační tým v čele s Lenkou Pixovou a všichni doufají, že si nová podoba Alenky získá nejen nové diváky, ale že zaujme a potěší i ty, kteří ji viděli v původní verzi. A že se třeba také dočká zkoumání a dohadů, jak to autoři mysleli. A dojde-li třeba někdo k tomu, že je to „skvělý nesmysl,“ pak to bude skvělá pochvala.

Zdroj: Časopis Show, Hudební divadlo Karlín