Jedním ze základních úkolů výchovy je naučit děti dělat správné věci nikoli ze strachu z trestu, ale proto, aby pochopily, že jsou správné.

Kdo by netoužil po samostatném, zodpovědném, společenském a nápady sršícím dítěti, kterého milují kamarádi i učitelé? Takové dítě je však jedno z tisíce a hlavně se netrapte, když vaše takové není. Problémy jsou přirozenou součástí života a tím, že je budete se svým dítětem řešit, jej budete připravovat na dospělý život. Vaše dítě musí především vědět, že ho máte za všech okolností rádi. Možná se váš potomek nerad učí, nechce půjčovat ostatním hračky nebo zlobí, pere se, lže. Možná jen zkouší, kam mu dovolíte zajít. Možná jen napodobuje vaše chování. Možná má strach.

Je dobré znát pár pravidel, jak takovému chování předcházet nebo jak jej řešit. Vždy s rozvahou, ne impulsivně. Vzájemný vztah důvěry můžeme pokazit velmi rychle.

Výchovné desatero

1. Samostatnost: dávejte dítěti od mala úkoly. Malé děti práce baví

Pokud si přejete, aby si uklízelo hračky, ukazujte, jak se hračky uklízí a dělejte to společně. Dítě vám může hračky nosit a vy je ukládejte. Příště se prohodíte.

Vezměte si děti do kuchyně. Sice občas něco rozlijí nebo rozsypou, ale jednou budou vědět, jak se strouhá sýr nebo jak se dělá zálivka na salát. Malé děti chtějí luxovat, zalévat zahradu, vařit, ale nedělají to úplně dobře. Jenže pokud je budou dospělí odhánět, že překážejí a zdržují, samy od sebe se to nenaučí a za pár let už o to stát nebudou.

Důležité také je, aby děti slyšely, že dospělí rádi pracují a mají radost z vykonané práce, například: „Brzy ráno jsem vstal do krásného letního dne a dvě hodiny štípal dříví. Mám takovou radost, jak mi to šlo od ruky. V zimě se pěkně ohřejeme.“ Pokud budou slyšet věty typu „musím štípat dříví, je to otrava, kéž bych vyhrál a nemusel nic dělat“, projdou svým životem jako utrpením. Naučit děti mít radost z dobře vykonané práce je důležité. V opačném případě by mohli být jako dospělí zklamaní, že nicnedělání štěstí nepřináší.

Pokud dítě své úkoly neplní, vysvětlujte mu opakovaně a klidně, co po něm požadujete. Povídejte si s ním, jaké výhody a nevýhody pro něj bude mít, pokud úkol nesplní a jaké výhody a nevýhody má splnění úkolu, který po něm požadujete. Dávejte mu zpětnou vazbu, například takto: „Jsem rád, že sis uklidil poličky, lépe najdeš pastelky, až si budeš kreslit.“ Přinese to trvalé výsledky, z dítěte vyroste zodpovědný, pozitivně motivovaný člověk.

Při různých společných činnostech se také děti spíše svěří se starostmi nebo radostmi, které při příchodu ze školy jinak neřeknou. Někteří lidé si myslí, že jednodušší je dítě okřiknout nebo plácnout. Ano, samozřejmě, ale takové dítě se zablokuje ve vývoji. Nebude radostné a nebude dělat věci proto, že chce, ale proto, že má strach. A to v dospělosti nebude fungovat.

2. Snažte se o partnerský přístup

Mluvte se svým dítětem jako rovný s rovným. Často si s ním povídejte, zajímejte se o jeho svět a jeho pocity, o jeho kamarády, s kým si povídá na sociálních sítích, s kým chodí ven. Ale pozor, nesmí to znít jako výslech a poté, co zjistíte, že se vám něco nelíbí, nesmíte dítě potrestat. Jinak se vám příště nesvěří a ztratíte jeho důvěru.

Zahrajte si s ním hru „na jeho život“ a rozeberte situaci, své postoje a názory, pravidla fungování vaší rodiny, nastavení povinností, a to úměrně jeho věku. S dítětem diskutujte. Říkejte například „podle mého názoru je to tak a tak, a co si o tom myslíš ty…?“

Pokud dospělý pouze poučuje, nařizuje a kritizuje, nebude to účinné. Pokud se kritizované dítě bude cítit ponížené, zesměšněné, případně fyzicky potrestané, zablokuje se rozvoj jeho vlastní odpovědnosti a naruší se vztah k dospělému.

Vysvětlujte dítěti hodnoty, na kterých vám záleží (vzdělání, ocenění práce, radost druhému člověku, činorodost aj.).

3. Kdo si hraje, nezlobí

Zaplňte dítěti den aktivitami. Měl by mu však zůstat nějaký čas, o kterém si rozhodne samo, jak ho bude trávit.

Zapojte fantazii, aby se z práce stala hra. Ze sbírání šišek se tak může stát třeba vyklízení minového pole. Při vaření dávejte dětem zpočátku ty nejzábavnější činnosti, např. sypat koření do pokrmu a při tom je uhodnout podle vůně, prostírat stůl a nazdobit jej atd.

Vyprávějte dětem příběhy ze svého života a co nejčastěji jim čtěte. Získají tak širokou slovní zásobu, představivost a schopnost se soustředit.

4. Dopřejte dítěti čas strávený s jinými dětmi

Je dobré, aby se dítě naučilo komunikovat, půjčit hračku, brát ohledy na ostatní a omluvit se, pokud něco provede. Omluvu je pak nutné přijmout bez výhrad a bez ponižování. Pokud se dítěti přihodí nějaká nespravedlnost (např. mu jiné dítě sebere hračku), je v pořádku, že se ohradí a požaduje spravedlivé řešení.

5. Zdůvodňujte svá rozhodnutí

Vysvětlujte, proč si dítě musí čistit zuby, proč je potřeba srovnat tužky v penálu (pokud jsou volně, zlámou se a nebude si moci ve škole kreslit) atd.

Dítě musí chápat smysl toho, co se po něm chce. Boty se srovnají ne proto, že se to tak musí, ale proto, že když jsou přes sebe, poničí se, ušpiní se atd. Zdůvodnění stojí úsilí. Duševní lenost se však při výchově vymstí.

6. Nenechte se vyvést z míry

Poruší-li dítě pravidla, nedodrží-li domluvené, zachovejte klidnou hlavu. Mějte na paměti, že vaše dítě získává návyky a postoje pro svůj budoucí život od vás. Vysvětlujte, proč je pro něj splnění důležité.

Pokud vás nachytá, že děláte něco, co jemu zakazujete, přiznejte se. Pokud se budete vymlouvat, vaše výmluvy začne také používat.

7. Buďte důslední

Pravidla, která zavedete, vyžadujte. Výsledky se ale počítají na roky, ne na dny nebo týdny. Pamatujte, že nic se nesmí přehánět, ať nevychováte z dítěte nesnesitelného a úzkostného pedanta.

8. Děti nikdy netrestejte

Místo trestu vysvětlujte. Představte si, že byste chodili do zaměstnání, kde by vás trestali zesměšňováním, křikem, ponižováním, mlčením, fyzicky. Dopřejte ale dítěti, aby pociťovalo přirozené důsledky svého chování a mluvte s ním o tom, co pokládáte za chyby.

Pokud je dítě vzteklé a křičí, odveďte ho stranou a řekněte mu, že se může vrátit k ostatním, až přestane křičet. Rozeberte situaci, proč křik vznikl a hledejte společně, aby se situace příště neopakovala. A nikdy netrestejte dítě nekonečným mlčením, před někým jiným nebo za delší dobu.

9. Dejte dítěti najevo, jak se cítíte

Dítě by mělo znát i vaše vlastní pocity a potřeby. Neskrývejte je před ním. Pokud se vám líbí, jak něco vykonalo, dejte mu to najevo. Zrovna tak obráceně.

Nepoužívejte obraty typu „nic z tebe nebude“, „utrápíš mne“ (citové vydírání).

Vše vztahujte ke konkrétní činnosti. Neříkejte mu „jsi k ničemu“, ale raději třeba „tohle se ti nepovedlo – co uděláš pro to, aby to dopadlo příště lépe?“. Pokud řekne „nevím“, snažte se ho přimět k tomu, aby samo vymyslelo řešení. Věty typu „už jsem ti to říkal stokrát“ lepšímu soustředění nepomohou.

10. Jděte svému dítěti příkladem

Naučte své dítě zdvořilostnímu chování (pozdravit, poděkovat, představit se, nabídnout pomoc) a základním hygienickým návykům. Buďte mu příkladem: děti vždy zrcadlí chování svých rodičů.

Autor: Státní zdravotní ústav (zdroj: NZIP)