Možná si v tuto chvíli připadáte v koncích a nevidíte řešení, jen katastrofické scénáře, jak vše špatně dopadne, a hlavu máte plnou nepříjemných myšlenek, které nejdou zastavit. Ještě než začnete hledat konkrétní pomoc, zkuste se na moment zastavit.

První psychická pomoc: zastavte se

Zastavit se je prvním a nutným krokem. Už to, že jste na těchto stránkách, znamená, že existuje plán, co udělat dál. Dejte si čas zorientovat se v tom, jaké máte možnosti a kde hledat pomoc. O nic se na chvíli nemusíte snažit. Nic nemusíte vyřešit teď hned.

Máte pravdu, jde to trošku proti naší intuici. Jsme naučeni vždy rychle něco dělat, aby nám bylo lépe. Bohužel se však často snažíme bez výsledku a používáme stále dokola ty samé způsoby řešení. Výsledkem je pak často jen další zklamání a potvrzení si, že to nezvládáme.  

Paradoxně se nám někdy uleví, když se na chvíli přestaneme o cokoli snažit. Už jen prosté přijetí faktu, že si v tuto chvíli připadáme v koncích, je úlevné. Mnoho lidí na prvním psychoterapeutickém sezení popisuje právě tuto zkušenost.

Druhým krokem je zaujetí postojů, jako jsou důvěra a naděje. Důvěra, že žádné trápení netrvá věčně, že je toho spoustu, co už jste v životě úspěšně zvládli a přežili, a že jste potomci těch, kteří také obstáli. Důvěra také v to, že vždycky existuje nějaké řešení. Možná ho ještě nevidíte, ale s nadějí můžete důvěřovat, že čas hraje pro vás. Ostatně, vzpomeňte na známé rčení : „Ráno moudřejší večera“. Není to fráze, skutečně někdy stačí počkat a naše perspektiva a postoj k problému se můžou změnit. Navíc, žádný problém se netýká jen nás samotných a někdy se změna stane jaksi sama, díky změně ve vnějším světě.

Třetím krokem je říci o svém trápení někomu blízkému. Bohužel se často ukazuje, že když jsme v nesnázích, obvykle si vše necháváme pro sebe. Možná se stydíme, že to nezvládáme sami, možná máme strach z odmítnutí. Sdílená bolest je poloviční bolest. A opravdu nejde o frázi, výzkum i klinická praxe tuto zkušenost potvrzují. Někomu se svěřit vede většinou k přijetí druhými, k podpoře, ujištění, že v tom nejsme sami, a také k úlevě, že už je to „venku“. Navíc, ve stresu obvykle vidíme jen omezené množství řešení, a pohled dalšího člověka je obvykle obohacující.

Čtvrtým krokem je trpělivost. Pokud se vaše trápení vyvíjelo dlouhou dobu, obvykle neexistuje rychlé řešení, které povede k okamžité úlevě a změně. Většinou to chvíli trvá, než rozjetý vlak trápení zastaví a my můžeme vystoupit. Stejně tak nám po prvním dni v posilovně nenarostou svaly. Někdy musíme být trpěliví i vůči světu. Čekací doby na profesionální pomoc poradce, psychologa nebo psychiatra bývají dlouhé. Někdy je úlevné už jen to, že se k někomu objednáme. Najednou víme, že pomoc je na dohled, a stejně tak jsme si připustili možnost, že opravdu potřebujeme pomoc zvenčí.

Kdy hledat pomoc

Okamžitou pomoc je třeba hledat ve chvíli, pokud:

• jsou vaše psychické potíže náhlé, neodeznívají a máte pocit, že to sami nezvládnete,
• došlo k výraznému a neobvyklému zhoršení potíží, které jste měli už dříve,
• potíže vám významným způsobem brání v běžném každodenním fungování (nemůžete dělat to, co je potřeba: práce, péče o rodinu a o sebe).

Kde hledat pomoc

V takovém případě je třeba kontaktovat zařízení, která jsou dostupná a mohou vám pomoci účelně a ihned. K těm patří:

Vaši blízcí: Pokud máte někoho, komu důvěřujete a o vašem trápení neví, probrat vše s druhým člověkem je zcela zásadní a první krok. Můžete v první chvíli získat podporu a tolik potřebný částečný odstup, a plán, co udělat. Ne vždy to samozřejmě jde a máme někoho takového nablízku.

Váš praktický lékař: Pokud je v danou chvíli nebo následující dnech dostupný, vyhledejte primárně jeho pomoc. Každý praktický lékař je schopen vám pomoci vaše trápení pojmenovat a poradit vám a následně vás také nasměrovat k dalším odborníkům. Je také schopen předepsat vám základní léky, které vám mohou pomoci akutní krizi zvládnout.

Psychiatrické pohotovosti: Fungují nonstop a zdarma. Bývají součástí psychiatrických klinik nebo oddělení v nemocnicích. Tam mohou rozhodnout o případné hospitalizaci, pokud to závažnost stavu vyžaduje. Jedná se o krátkodobé pobyty za účelem stabilizace psychiky, nikoli o zavírání do léčeben.

Krizová centra: Fungují nonstop a zdarma. Nejdůležitější a ověřená jsou zde:

• Krizové centrum Psychiatrické kliniky FN Brno, tel.: 532 232 078,
• Krizové centrum RIAPS Praha, tel.: 222 586 768,
• Krizové centrum intervence PN v Bohnicích, tel.: 284 016 110,
• Krizové centrum Ostrava, tel.: 732 957 193.

Krizové linky: Fungují nonstop, zdarma a anonymně. Odborníci na telefonu vám mohou nejen poskytnout účelnou první psychologickou pomoc, ale také vás dále nasměrovat tam, kde se osobně postarají o vaši další léčbu.

• Linka bezpečí pro děti, mládež a studující do 26 let, tel.: 116 111, web: https://www.linkabezpeci.cz/, e-mail: pomoc@linkabezpeci.cz,
• Linka první psychické pomoci pro dospělé od 18 let, tel.: 116 123, web: http://linkapsychickepomoci.cz/chat/,
• Linka pro rodinu a školu – pro dospělé, kteří mají starost o dítě, tel: 116 000, web: https://www.linkaztracenedite.cz/, e-mail: info@ztracenedite.cz.

Akutní stavy jsou převážně záležitostí psychiatrie a farmakologické léčby (léky zabírají dříve než psychoterapie). Součástí takové péče je samozřejmě krizová intervence, jakási první psychická pomoc, kterou umí zajistit psycholog, psychiatr, sociální pracovník nebo zdravotní sestra. Rozhovor v krizi je nutnou součástí léčby pomocí léků. Psychoterapie, která na první ošetření obvykle navazuje, vyžaduje delší dobu, než se její účinek dostaví.

Autor: Ústav lékařské psychologie a psychosomatiky LF MU (zdroj: NZIP)