Jaké jsou hlavní typy duševních onemocnění?

Existuje velké množství konkrétních diagnóz duševního onemocnění. Různé systémy klasifikací je přitom řadí různým způsobem. Zatímco v USA se používá Diagnostický a statistický manuál, v Evropě je závazná Mezinárodní klasifikace nemocí). Pro zájemce odkazujeme na stránky s kompletním výčtem duševních onemocnění, s nimiž se mohou v České republice setkat: MKN-10. Aktuálně se v ČR připravuje nová varianta manuálu: MKN-11.

Je možné se z duševního onemocnění vyléčit?

Existuje celá škála podob: někdo se vyléčí zcela, někdo jiný se s nemocí potýká v menší nebo větší míře po celý život. Vždycky je ale možné nastoupit cestu zotavení, která nutně neznamená zbavit se všech symptomů duševního onemocnění. Mnohdy s sebou nese objevení oblastí duševního zdraví, které dotyčnému před vypuknutím nemoci byly neznámé. Poté, co člověk stabilizuje své problémy, může objevit nové hodnoty, koníčky, přátele či sounáležitost s větším kulturním či ekologickým celkem; zdravou spiritualitu, která je také nedílnou součástí duševního zdraví (více viz Zotavení níže).

Pro léčbu duševních onemocnění se využívá biologických (např. psychofarmakologie) i psychologických (psychoterapie) metod. Důležitá je i podpora okolí a v případě závažnějších duševních onemocnění, jako je schizofrenie, též komunitních služeb, které svým klientům pomáhají začlenit se zpět do chodu společnosti.

Zotavení

„Zotavení je hluboce osobní a jedinečný proces změny postojů, hodnot, pocitů, cílů, dovedností a rolí. Je to způsob života, který je uspokojující, nadějný, přínosný, a to dokonce i s omezeními, která nemoc přináší. Uzdravení zahrnuje rozvoj nového smyslu a účelu v životě, jak se člověk vymaňuje z katastrofických dopadů duševní nemoci.“ Bill Anthony, PHD: zakladatel hnutí Recovery

Jak vidíme z definice zotavení od Billa Anthonyho, zotavení je proces, který lidé s duševním onemocněním mimoděk praktikují. Často ale během něho zažívají stigmatizaci, sebe-stigmatizaci, nedostatek příležitostí i nezaměstnanost, tedy jevy, se kterými se musí člověk s duševním onemocněním vyrovnat. Proces zotavení není lineární, zahrnuje propady i vzestupy, někdy nesprávně odbočíme.

Zotavení je právem každého člověka s duševním onemocněním. Stejně jako nemůžeme upírat uzdravení člověku se zlomenou nohou, nelze ji odepřít ani lidem s psychickými problémy. Právo na zotavení je jedním ze základních neformálních práv lidí s duševním onemocněním. Mohou tak v jeho rámci uplatňovat například právo na kvalitní zdravotní péči, nediskriminaci, nestigmatizaci a právo zvolit si jakými kroky budou v procesu zotavení za svými sny postupovat.

Pro zotavení je nezbytně nutná propojenost s komunitou, naděje a optimismus do budoucna, znovu vybudování vlastní identity, překonání stigmatu, nalezení smyslu v životě a zmocnění k tomu, vzít svůj život do svých rukou. Je vědomým úsilím daného člověka o uzdravení nebo zlepšení duševní nemoci a života.

Mezi sebe-podpůrné aktivity, které může zakomponovat do svého každodenního života, patří například změna životního stylu a některých návyků, zdravé stravování, pravidelný pohyb, socializace a mnoho dalších. Každý proces zotavení je silně individuální a nikdy nekončí, někdy jde ztuha, jindy tempu sotva stačíme. Je to ale jediná cesta, která vede z duševního onemocnění k plnohodnotnému životu, ve kterém budeme mít bydlení, rodinu, zaměstnání, přátele a ve kterém budeme schopni plnit naše sociální role a rozvíjet sami sebe.

Takový život přináší mnoho radosti nejen nám, ale i lidem v našem okolí. Proto je potřeba zotavení lidí s duševním onemocněním jako hlavní cíl lidí s duševním onemocněním, jejich blízkých, ale i pečujících profesionálů, začlenit do destigmatizačních programů.

Aby myšlenka zotavení pronikla hluboko do našich životů, je třeba, aby všichni poskytovatelé péče napříč službami porozuměli tomu, co proces zotavení znamená a byli schopni a ochotni ho společně s uživateli péče podporovat. Další užitečné informace najdete na webové stránce: www.zotaveni.cz.

Zdroj: Iniciativa NAROVINU