Honza navštěvuje střední odborné učiliště s elektronickým zaměřením. Na škole je spokojený, ale bohužel podpůrná opatření, která má přiznaná už od základní školy, se zatím nepodařilo zdárně nastavit. Proč tomu tak je? Podívejme se nejprve na začátek příběhu.

Na základní škole vše klapalo

Rodiče se synem Honzou navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) ve druhé třídě základní školy. Honzovi byly diagnostikované specifické poruchy učení, konkrétně čelí dyslektickým a dysortografickým obtížím. Honza má zejména sníženou rychlost čtení (hlasitého i tichého), také hůře rozumí čtenému textu. V dalších letech se přidaly také pravopisné chyby v psaném projevu a obecně nezvládnutá aplikace pravopisných pravidel.

Honza byl na základě vyšetření (a pravidelných kontrol v PPP) v průběhu celé základní školy vzděláván s uplatněním podpůrných opatření 2. stupně.

„Pro nás rodiče to znamenalo zejména při učení upřednostňovat spíše hlasité čtení pro lepší zapamatování,“ vzpomíná Jana, Honzova maminka. „Při učení si měl Honza podtrhávat klíčová slova, vyhledávat a vypisovat podstatné informace, aby se mu lépe pamatovaly, také musel pravidelně číst a věnovat se procvičování pravopisu formou diktátů či doplňováním,“ dodává Jana.

Podpůrná opatření na základní škole znamenala pro pedagogy zohlednit Honzovo pomalejší tempo. Podle aktuální potřeby Honzovi poskytnout dostatek času na písemné práce a jejich kontrolu, vyhledání a opravení chyb. Také mu redukovali rozsah úkolu, případně hodnotili pouze to, co Honza ve vymezeném čase stihnul vypracovat. Na začátku školní docházky rodiče se školou nastavili jasná pravidla, která pak do konce deváté třídy fungovala bez problémů.  

„Ve škole také ověřovali, zda Honza úkolu porozuměl, případně mu poskytovali dopomoc se zpracováním textu,“ vysvětluje Jana. „Jeho specifické obtíže zohledňovali také ve výuce cizích jazyků, kde přednostně využívali ústní formy a umožnili mu využívat pomůcky jako přehledy gramatiky či slovíček,“ vypočítává Jana.

Na střední škole podpora nefunguje

Honza nastoupil na střední odborné učiliště. Požadavek na dodání doporučení z PPP byl už v propozicích k přijetí. Doporučení tedy rodiče předali společně s ostatními požadovanými dokumenty.

Doporučení neplatí?

Na úvodní rodičovské schůzce byli rodiče upozorněni, že Honzovo doporučení platí pouze pro základní školu a pro účely aktuálního vzdělávání si musí zajistit vyšetření nové. Argument, že doporučení platí až do ledna následujícího roku s tím, že v listopadu jde Honza na další kontrolní vyšetření, neuspěl.

„Výchovná poradkyně nás ujistila, že ke stávajícímu doporučení přihlédne. Později jsme ale zjistili, že to platí pouze v jejích hodinách českého jazyka. Ostatní vyučující podpůrná opatření nezavedli,“ komentuje Jana přechod na střední školu. „Když jsme na třídních schůzkách v půlce listopadu na chybějící podpůrná opatření učitele upozorňovali, ti o synově doporučení z PPP neměli ani tušení,“ dodává.

Honzovo další vystření proběhlo v listopadu stejného roku a hned v polovině prosince ji rodiče předali škole. Bohužel opět škola podpůrná opatření Honzovi nezajistila. Rodiče zjistili, že opět kromě českého jazyka Honzovy dyslektické a dysgrafické obtíže zohledňovány nejsou.  

„Na dubnových třídních schůzkách jsem obcházela některé učitele a situaci jim vysvětlovala, protože syn stále nestíhal dokončovat testy nebo si kontrolovat výsledky. Někteří slíbili, že k doporučení přihlédnou, ostatní jen krčili rameny,“ konstatuje Jana.

Pochybila škola?

Doporučení PPP je pro školy závazné, přiznaná podpůrná opatření musejí dítěti poskytovat bez ohledu na to, jestli chtějí nebo jim to vyhovuje apod. Poskytování podpůrných opatření není závislé na schopnosti rodičů se dohodnout na tom, že alespoň něco by v jednotlivých  předmětech bylo možné, poskytování přiznaných podpůrných opatření je povinností školy.

„Navíc platnost Doporučení PPP/SPC není vázána na školu, její stupeň, ale na platnost Doporučení a na to, že přiznaná podpůrná opatření jsou vyhovující. Není tedy potřeba, pokud podpora vyhovuje, doslova tisknout Doporučení nově jen proto, aby v jeho hlavičce byla adresa nové školy,“ komentuje právnička Spoluškoly Veronika Doležilová. „Ve všech popsaných situacích v Honzově případu to vypadá, že pochybila škola,“ dodává Doležilová.

Honzův příběh budeme dále sledovat a doufáme, že podpůrná opatření se podaří ve škole nastavit tak, aby se Honzovi ve škole dařilo.

Zdroj: Spoluškola