Náhoda, která změnila život

Paní Iva se k paliativní péči dostala neplánovaně. Na nabídku rozběhnout mobilní hospic v Červeném Kostelci nejprve nechtěla přikývnout. Až po zvážení, že si tak vyřeší domácí situaci a zkusí si práci na dva roky, se do ní ponořila. A jak sama říká, našla se v ní.

Smysl v péči o umírající

Práce v hospici znamenala pro paní Valerovou obrovský posun. Zažila, jak důležité je pro pacienty a jejich rodiny, aby se s nimi někdo bavil o jejich přáních a aby měli možnost prožít závěr života důstojně a v klidu.

Výzvy a posuny v paliativní péči

Za 16 let, co se Iva Valerová věnuje paliativní péči, se v této oblasti událo mnohé. Vznikla řada mobilních hospiců, zlepšila se informovanost pacientů i jejich rodin a roste též podpora ze strany vedení nemocnic a lékařů. Stále je ale co dělat, ať už v oblasti edukace, financování, nebo v práci s mladší generací zdravotníků.

Potřeby pacientů v závěru života

Důležitá je včasná a komplexní informovanost o stavu a možnostech péče. Nemocní chtějí mít jistotu, že nebudou sami, a že se o jejich fyzický i psychický komfort bude někdo starat. Významnou roli hraje i pomoc s bilancováním života a s řešením praktických či emocionálních záležitostí.

Odměny i etická dilemata

Práce v paliativní péči přináší těžké chvíle a etická dilemata. Iva Valerová a její kolegové se setkávají s pacienty, kteří se chtějí vzdát léčby a s rodinami, které se s tím těžko vyrovnávají. Je nutné respektovat jejich rozhodnutí a nabídnout jim podporu a pomoc.

Naopak, když pak po úmrtí uběhne nějaká doba - týden, měsíc nebo půl roku a ve dveřích se objeví pozůstalá rodina, která řekne: „My jsme vám přišli poděkovat. Bylo to strašně těžký, bylo to náročný, ale s odstupem času hodnotíme, že to bylo to nejlepší, co jsme s tím taťkou nebo mamkou zažili. Budeme na vás vzpomínat. Byli jste skvělí a profesionální. Vždycky jste nám byli nablízku.“ To jsou vzácné okamžiky, jakási odměna a podle Ivy: „Takový nový start nebo nakopnutí dělat tu naši práci dál.“

Cena Cicely Saunders jako motivace

Získání prestižní ceny Cicely Saunders vnímá Iva Valerová jako ocenění práce celého týmu mobilního hospice: „Není to jenom moje práce. Myslím, že máme bezvadný kolektiv, protože tahle práce není o práci jednotlivce, ale o celém týmu.“ Zároveň ji tato cena motivuje k dalšímu rozvoji paliativní péče a k hledání nových cest, jak pomáhat lidem v závěru života.

Rada pro studenty ošetřovatelství

Iva Valerová radí studentům ošetřovatelství, kteří se zajímají o paliativní péči, aby nejprve nasbírali zkušenosti v nemocnici. Potom je potřeba, by se naučili vnímat pacienty jako individuality a naslouchali jejich potřebám.

Síla v maličkostech a víře

Pro svou náročnou práci čerpá paní Iva sílu v radosti z maličkostí, z optimismu i víry v Boha. Inspiruje ji i práce kolegů a snaha o to, aby každý člověk mohl zemřít důstojně a v klidu.

Poselství

„Smrti se bojí každý, to je přirozené,“ říká paní Iva. Paliativní péče nabízí pacientům a jejich rodinám podporu a pomoc v tomto těžkém období a umožňuje jim prožít závěr života s vědomím, že na to nebudou sami, pokud to není jejich výslovným přáním.

Iva Valerová je velmi inspirativní osobností nejen z profesního pohledu, ale ti z toho osobního. Její příběh ukazuje, že i v těžkých chvílích můžeme najít smysl a naplnění.

Autor: redakce eMaminy (čerpáno z rozhovoru s paní Ivou Valerovou, www.proprarodice.cz)