Moje nezapomenutelná léta s babičkou a dědou
Dodnes si pamatuji tu sladkou vůni. Táhla se snad přes půl vesnice. Když zesílila, bylo to jasné, děda peče. Hned se nám začaly sbíhat sliny na měkký piškot a čerstvý vanilkový krém. A děda to věděl, že budeme ochutnávat, vždycky měl něco navíc. Ta vůně a k tomu babiččino vyprávění, to jsou moje nejsilnější vzpomínky na prarodiče.
Zdroj: redakce eMaminy a Canva
Mé vzpomínání směřuje pouze k rodičům taťky, protože ty maminčiny jsem už poznat nestihla. Z vyprávění mamky je mi ale jasné, že by byli skvělými parťáky i spiklenci (proti rodičům) ...
Děda - tedy z taťkovi strany - byl vyhlášeným cukrářem. Ač nevyučeným, přesto geniálním a vášnivým. Pekl dokonce i na dovolené. Ano, i v chatce v kempu. Holt, někdo si s sebou balí plynový vařič, ešus a třeba člun; děda balil troubu, formy na pečení a kila zásob. On si prostě vždycky našel způsob, jak nás všechny potěšit nějakým tím domácím koláčem, dortíkem či kynutými ovocnými knedlíky.
Každou chvíli se nechal někdo z „kempařů“ zlákat a přišel doslova „počichu“, aby zjistil, jestli tam náhodou není nějaká restaurace. A protože my jsme byli velká parta vynalézavých vnoučat, tu restauraci jsme opravdu otevřeli. Vyrobili jsme ceduli "Restaurace u Nudle", rozmístili na terase i před ní stoly a židle a zvali jsme kolemjdoucí na dobroty a kávu. Byla to spousta legrace, a poněvadž jsme na stejné místo jezdili několik let (i do stejné chaty), lidi si nás vždycky pamatovali.
Babička s námi zase hrála na cokoliv, co jsme si vymysleli. Ať už to byl obchod, škola anebo karty. Tam, musím přiznat, jsme ji šulili … Nosila totiž brýle a my jsme v odrazu skel viděli, jaké karty má … Babi, promiň. A vyprávěla nám zážitky ze svého dětství. Pocházela totiž z pohraničí, kde prožila celou druhou světovou válku.
Moji prarodiče byli také úžasní komedianti. Jako mladí připravovali pro děti z vesnice různá divadelní představení i cirkusy. Oba nádherně zpívali a děda ještě hrál na heligonku a buben. Bavilo nás je poslouchat a těšili jsme se na oslavy a sešlosti, až to začne a my budeme řádit. Asi i díky jim jsem objevila lásku k hudbě a zpěvu.
Společně bratranci a sestřenicemi jsem u babičky a dědy prožila krásné okamžiky svého dětství. Na naše společné chvíle plné smíchu, her a dobrodružství nikdy nezapomenu; jsou pro mě dodnes velkým bohatstvím.
A jak to máte Vy? Jak vzpomínáte na dětství u babičky a dědy? A víte, že je dnes Den seniorů? Už jste s nimi mluvili nebo je navštívili?
Autor: Dáša, redakce eMaminy