Jméno Mikuláš má daleké historické kořeny a v mnoha kulturách je neodmyslitelně spojeno s postavou svatého Mikuláše, biskupa z Myry. Toto jméno řeckého původu „Nikólaos“ se skládá ze slov niké čili vítězství a láos, tedy lid. Jméno tedy lze  přeložit jako „vítěz lidu“ nebo „vítězný mezi lidmi“.

Legenda

Svatý Mikuláš, žijící pravděpodobně ve 4. století, byl biskupem v Myře, dnešním tureckém Demre. Jeho život je opředen mnoha legendami, které ukazují jeho dobročinnost a štědrost  mnoha ohledech. Právě proto se stal se patronem námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů i vězňů. Chránil ale také víru před pohanstvím a zachraňoval nespravedlivě obviněné.

Tradice

Postava svatého Mikuláše se postupně spojovala s předvánoční obdobím. Jeho štědrost a laskavost k dětem inspirovaly tradici rozdávání dárků v předvečer jeho svátku, ten připadá na šestého prosince. V mnoha zemích, včetně té naší, se dodnes slaví svátek svatého Mikuláše, kdy děti dostávají drobné dárky a sladkosti.

V našich končinách je Mikuláš tradičně zobrazován jako biskup s dlouhým pláštěm, bílým vousem a vysokou holí. Tradici mikulášské nadílky se děti v českých zemích těší už od 14. století. Z počátku doprovázel Mikuláše obecní policista, později jej vystřídali čert s andělem, který má děti před čertem chránit.

Mikuláš s sebou nosívá knihu, kde je zapsáno, jaké dítko bylo hodné a které naopak celý rok zlobilo. Ale protože je Mikuláš symbolem dobroty a štědrosti, většinou stačí, aby malý rošťák nebo neposedná slečna odříkali básničku či zazpívali písničku, a za odměnu dostanou nadílku, kterou s sebou ve svém košíku nese anděl. Ovšem, aby bylo jasné, že zlobit se nemá, bývá v nadílce také brambora nebo uhlí od čerta.

A jak je to za hranicemi? 

Mikulášské oslavy v podobném duchu můžeme vidět takřka po celé Evropě.

Za oceánem se už ale změnil na Santa Clause, který provází děti celým prosincem. Podobnou úlohu má i v Anglii. Nosí červený kabát a přichází na Štědrý večer.

V Polsku dostávají děti dáreček od Mikolaje pod polštář nebo do velké ponožky v noci z pátého na šestého prosince. Spatřen může být v doprovodu Sněhové vločky.

V  Německu přináší Nikolaus dárky na svátek svatého Mikuláše 6. prosince.

Ve Francii pak děti chodí ve velkých průvodech se svíčkami. Zdejší Saint Nicholas je doprovázen řezníkem, kterého – dle legendy – potrestal Mikuláš za únosy dětí tím, že musí fárat uhlí v dole. Na svět může jen jednou za rok.

Čistou obuv mají – alespoň na Mikuláše – děti v Rumunsku a v Maďarsku. Právě do čistých bot pod postelí či za oknem dostanou svoji nadílku.

V Nizozemsku a Belgii je Mikuláš znám jako Sinterklaas a už 11. listopadu přijíždí na lodi ze Španělska s Černým Petrem, jakousi obdobou našeho čerta. Do pátého prosince pak navštěvuje děti ve školách, nemocnicích, ale i v dětských domovech. Po dokončení této své „dobročinné mise“ chodí za dětmi do jejich domovů. Nosí jim pomeranče a granátová jablíčka.

Tradice spojené se svatým Mikulášem zůstávají, i přes veškerý moderní pokrok a smýšlení, stále oblíbené. Děti se na jeho příchod těší, a to nejen kvůli dárkům, ale také kvůli magické atmosféře, kterou s sebou přináší.

Z kulturního hlediska představuje Mikuláš a jeho příběh spojený s dobrotou, štědrostí a nadějí součást dědictví mnoha národů.

Autor: redakce eMaminy