„Náš život je odrazem naší schopnosti snít, mít své vize, ale zároveň je i následovat a realizovat“, jak se dočteme v anotaci nové knihy psycholožky, lektorky a koučky Dagmar Kožinové s názvem Síla vize v osobním životě. Pojďme se s autorkou nové knihy společně podívat na její pohled uskutečňování našich vizí a jak je začít opravdu realizovat.

   

Paní Kožinová, Vaše nová kniha Síla vize v osobním životě, komu byste ji doporučila?

Kniha si může najít čtenáře v různých věkových kategoriích. Každý máme nějaké své přání nebo jsme možná v minulosti měli.

Samozřejmě každého osloví jinak. Někoho zaujme část, jak si tvořit vizi, ale jiný potřebuje spíš návod, jak ji realizovat, případně, jak se vypořádat s tím, co ho na cestě k vizi blokuje - s vlastní hlavou.

Pro někoho může být zajímavé se zamyslet nad tím, co je vlastně pro něho to důležité. A určitě budou i čtenáři, kteří se budou znovu učit snít a otevírat se možnostem v jejich životě.

Ideální čtenář je kolem 30 a věkově starší. To už je ten věk, kdy máme za sebou životní úspěchy, ale i neúspěchy a my se někdy začínáme motat v bludném kruhu povinností a zaběhnuté rutiny. Běžíme jako krysy v krysím závodu a nevíme, jak z toho kolotoče ven. Možná i cítíme frustraci, chceme změnu, žít své sny, ale nevíme, jak na to.

Někdy prostě potřebujeme odstup a zamyslet se nad svým životem a k tomu může posloužit i tato kniha.

Kniha má být průvodcem, jak si jít za svou vizí, za svým snem či přáním. Ale známe to všichni a říkáme si, od pondělí nebo nového roku konečně začnu. Co doporučit takovým váhavcům a jak čelit obavám?

Nejdůležitější je se skutečně zamyslet nad sebou, svým životem, prioritami a hodnotami. Nikdo z nás neví, kolik času máme vyměřeno. Je dobré si tuto dočasnost života uvědomit. Některé věci prostě není možné odkládat na až pak. Žádné totiž nemusí být.

Máte-li jasno ve svých prioritách, lépe se vám za svým snem kráčí. Mnozí lidé však v tom jasno nemají a naplňují tak sny někoho jiného. Motají se ve svém životě, žijí reaktivní život, ve kterém reagují na přání jiných lidí, na požadavky šéfů, rodiny, dětí. Často jsou z toho frustrovaní, ale nedokážou z tohoto bludného kruhu vyjít. Tato kniha jim s tím může pomoci.

Obavy a strach je samozřejmě často blokují. Tady je potřeba se podívat někdy i hlouběji, kde vznikly. Proč a čeho se vlastně bojím? Případného neúspěchu? Mně osobně hodně pomáhá má oblíbená věta: Co nejhoršího se může stát? Co se stane, když neuspěji? Budu žít stejně jako před tím. Mnohokrát nic horšího nehrozí. Ale co se stane, když uspěji? Budu žít život podle sebe. Mít lepší práci, nebo více cestovat, nebo cokoli jiného, co si přeju.

Některé strachy jsou převzaté z primární rodiny. Je dobré tyto nefunkční vzorce nahradit těmi, které nám víc slouží. I to se v knize mohou čtenáři naučit.

Je potřeba se podívat i hlouběji, kde obavy a strachy vznikly. Proč a čeho se vlastně bojím? Případného neúspěchu?

Když se již tedy na svou cestu za vizí vydám, opravdu se rozhodnu a začnu. Máte zkušenosti, že se vám cesta Jak ukáže? Narážím nyní na synchronicity, které provázely i vaši cestu. Čeho jsou známkou a co když mám pocit, že se mi tyto náhody nedějí?

Jestliže nyní žijete ve světě, kde se tyto náhody nedějí, tak to samozřejmě chvíli trvá, než se začnou dít. Vše je o prostoru mysli a naší schopnosti tomu uvěřit. Synchronicity jsou tady pro všechny a všem tak mohou fungovat. Není to jen klasická „náhoda“. Je to jakýsi kreativní proces, který se spouští.

Jak s nimi začít? Nejprve musíte být zvědavý a otevření. Hledat například odpověď na nějakou otázku. Já si stanovuji i časový rámec. Například chci odpověď najít do dvou dnů. Ještě k tomu často dodávám, aby byla skutečně zřejmá. Zkusme si to uvést na příkladu. Zvažujete letní dovolenou. Lákají vás hory, ale i moře. Nejste si jistá, co je pro vás letos vhodnější. Necháte, aby vám odpověď přišla. A pak sledujete, co se začne dít. Možná pojedete autem a uslyšíte rozhovor o místě v horách, kam jste vždycky chtěli a vy najednou máte jasno. Nebo otevřete časopis a uvidíte nádhernou pláž. Důležitý prvek celého procesu je naše otevřenost a schopnost přítomně tyto věci zachytit. Taky doporučuji v tom mít lehkost a hravost. Prostě se tím bavit.

Když v něčem nemám jasno, potřebuji trošku „nakopnout“, poradit, podpořit, otevírám se tomuto procesu. Často se mi však děje i bez záměru. Prostě nad něčím přemýšlím a najednou to tam je. Zvažovala jsem třeba cestu na Hawai a sedla do auta a hrála tam písnička Hawai, kterou jsem do té doby nikdy neslyšela. Naprosto jednoznačné znamení, které jsem už vyslyšela a na Hawai strávila výjimečný čas.

I cesta je cíl. Máte nějakou radu, co dělat, když se mi na cestě za vizí nedaří? Dojdou mi finance, zdraví mi překazí plány, mám pocit, že mi na mé cestě nikdo nerozumí a tedy nemám podporu.

I cesta je cíl - o tom to vlastně je. Užívat si cestu, která nás k cíli dovede. Mít sny, vize není jen o dokončení, ale celém procesu, který k tomu vede. V mé knize píšu o tom, že se máme připravit na sabotéry v mnoha různých podobách, kteří nás od našich snů budou sabotovat.

Mohou být v podobě přátel, ale i naší vlastní mysli, která nás zastaví. Samozřejmě se mohou objevit i objektivní překážky, díky kterým musíme v danou chvíli některé své aktivity přehodnotit. I mně se to děje. V loňském roce jsem si naplánovala cestu na Bali. Dcera mi na jaře oznámila, že je těhotná. Přestože byl termín až po plánovaném návratu, měla jsem jasno, cestu na Bali odkládám. V takových okamžicích si totiž musíme uvědomit, co je pro nás důležité - jaké jsou naše hodnoty. Máme-li rodinu nebo třeba zdraví důležitější než práci a cestování - upřednostníme toto.

Jeden z mých snů je žít v zahraničí. S ohledem na to, že mám děti, nemocnou maminku, jsem tento sen ještě nerealizovala. Vědomě ho odkládám a jsem s tím v pohodě. Je to má volba.

Navíc jsem se v průběhu let naučila sdílet s lidmi, kteří mě podporují. Pravdou je, že jich není mnoho. Ale mám jasno, s kterými lidmi své sny nesdílím. Znám jejich reakce a nenechám si své sny od nikoho vzít. Taky si uvědomuji, že když lidé dávají rady (mnohdy i nevyžádané), často mluví víc o sobě než o mně. To mi dává jakýsi klid.

V knize se hodně obracíte na mysl, jak s ní pracovat, jak ji nastavit. Zajisté se tomuto tématu věnujete i na svých seminářích a konzultacích. Je mysl alfou a omegou tím, jak být v životě spokojená/ý. Nebo je ještě něco nad myslí, co vede ke spokojenosti. A zajisté se shodneme, že osobní štěstí a spokojenost musíme hledat především sami v sobě…

Mysl je jedním z důležitých klíčů k naší životní spokojenosti. Může být našim přítelem, který nám dobře slouží, ale rovněž nepřítelem, který nám háže klacky pod nohy.

Zrovna v těchto dnech jsem měla on-line workshopy na toto téma. Klíč ke spokojenému životu - čtyři pilíře štěstí. Mysl byla jedním z nich. Dalším pilířem bylo naše tělo. Těžko budete šťastní a spokojení, realizovat své sny, když bude vaše tělo vyčerpané a nemocné. Třetím pilířem je srdce, naše emoční prožívání. Vědomá práce s emocemi, zvládání emocí, ale i záměrná pozornost těm pozitivním. Nenávist, vztek, smutek, ale i závist jsou emoce, které nás od životní spokojenosti vzdalují. Naopak vděčnost, laskavost jsou magnetem pro náš život snů. Posledním pilířem je náš duch v podobě smyslu-plné práce, ale i každodenních aktivit. Jestliže najdete činnosti, při kterých prožíváte flow, žijete naplněný život, můžete říct, že váš život stojí za to. A to vám všem přeji. 

Kniha Síla vize v osobním životě

Více na https://www.grada.cz/sila-vize-v-osobnim-zivote-13982/

Velice děkuji za rozhovor.

Mgr. Aneta Václavíková

Grada Publishing

Grafika: zdroj Grada Publishing