Stres může zvyšovat nutnost část prázdnin pracovat, a tedy děti umístit na nějaký tábor nebo jinam. Ale také je tu velká potřeba rodičů si prostě na dovolené odpočinout a nabrat síly. O to náročnější situace mohou někdy v náhradních rodinách vznikat.

Pojďme si toto téma rozebrat podrobněji.

„Změny obecně jsou pro děti vyrůstající v náhradních rodinách náročné, mají z nich obavy, protože když se věci v jejich životě často nebo výrazně mění, mají pocit, že nad tím ztrácejí kontrolu, svět kolem nich pro ně začíná být chaotický, nepřehledný a nebezpečný. Děti pak mohou být úzkostné či rozladěné. Mohou se jim tak nevědomě vracet staré vzpomínky či zkušenosti, když byly v raném věku odkázány na péči dospělých a nemohly svůj život, v němž se často děly nepěkné věci, samy ovlivnit, neměly ho pod kontrolou.“ Říká psycholožka Zuzana Šípová.

Je třeba si uvědomit, že to, na co se jiné děti těší, může znamenat pro děti vyrůstající v náhradních rodinách obavy nebo úzkost. Pro rodiče může být úlevou zjištění, že nejen jejich dítě reaguje na změny pláčem, úzkostí nebo strachem. Navíc když vědí, proč tomu tak je, je to výhoda. Ale co potom s tím?

Pokud dítě odjíždí bez rodičů, může nastat hned několik různých situací:

• Dítě má strach ze změny dlouho před odjezdem
• Dítě se na odjezd těší, ale těsně před odjezdem se „zasekne“
• Dítě odjede, ale nezvládá odloučení od náhradních rodičů

Nebojte se poradit se s psychologem!

Níže nabízíme pár základních tipů, jak k jednotlivým situacím přistupovat. Každé dítě je však jiné, jinak citlivé, má jiné potřeby, ale hlavně každé dítě vyrůstající v náhradní rodině má za sebou jinak těžký a složitý osobní příběh. Proto je určitě skvělé a na místě před prázdninami nebo podobně velkými změnami vše konzultovat s psychologem, který vaši rodinu dobře zná a poskytne vám individuální vhled a nápady a rady na míru přímo vaší rodině.

Co když má dítě strach ze změny dlouho před odjezdem?

Některé děti se změn obávají už dlouho dopředu. Mluví například o tom, že to na táboře bude určitě hrozné, nebudou tam mít žádné kamarády apod. Čím víc se blíží odjezd na obávanou destinaci, tím víc může nervozita narůstat. Až to může v jednu chvíli také bouchnout…

Jak můžeme dítěti, ale i sobě v takových situacích pomoci?

Pokud náhradní rodiče zůstanou na dítě citlivě napojeni a nedovolí, aby je zahltily vlastní pocity vzteku nebo bezmoci, je částečně vyhráno. Pokud ještě navíc dokážou vnímat co přesně je pro děti na tom všem nejtěžší, mohou najít skvělé cesty, jak tyto situace předvídat a lépe žít a lépe užít nové zážitky.

"Moje dcera byla vždy před každou školou v přírodě nebo táborem velmi nervózní. Vždy mluvila o tom, že tam jet nechce, protože to tam bude hrozné a vyjmenovávala, co všechno bude špatně. Čím víc se blížila chvíle odjezdu, tím víc nervózní byla. Nešlo jí oblékat se, nešlo jí balit a když jsme po ní něco takového chtěli, tak velmi snadno došlo k velké, plačtivé a hysterické scéně. Tyto odjezdy se pro nás časem staly noční můrou. Všechno to balení a do toho dítě, které se zasekává, nespolupracuje a jde do afektu. Těžké na tom bylo také to, že zůstat doma nebylo řešení. Protože ona tam vlastně moc chtěla a vnímala by to jako své selhání, kdyby neodjela. Problém byl jinde – nedokázala  se vyrovnat s obrovským stresem a napětím, které jí to přinášelo. A co pomohlo? Kousek strachu a stresu ubralo, když jsme dceři ukázali fotky místa, kam pojede. Také pomáhalo, pokud měla domluvenou dobrou kamarádku, se kterou mohla být na pokoji, nebo učitelku/vedoucí, která by ji podpořila. Nápomocné byly také fotky hotelu, pokojíčku, kde bude spát, krásného dětského hřiště, které tam je. Časem si o fotky začala sama říkat, protože vnímala, jak jí to pomáhá. Dále jsme jí velmi poctivě zvědomovali, vždy, když se z nějaké takové akce vrátila, jak skvělé to tam bylo. Mluvili jsme o tom, jak se bála a následně se to špatné, co čekala, nesplnilo. Trvalo to několik let, ale nakonec se podařilo tyto situace přece jen zvládat lépe. Díky našemu pochopení, otevřené náruči, fotkám a zkušenostem, které si sama udělala, se postupně začala na tyto akce těšit. Ale velká nervozita přetrvává." Vypráví adoptivní máma 11leté holčičky.

Co když se ale dítě celou dobu těší a strach ho přepadne ve chvíli, kdy má batůžek na zádech a stojí před autobusem?

Mějte vždy „Plán B“! Všechny tyto zkušenosti by měly naše vztahy s dětmi především posilovat a celkově posilovat sebevědomí a sebevnímání našich dětí. Proto je dobré mít dopředu (ideálně s dítětem) připravený a vymyšlený „Plán B“. Například, pokud víte, že dítě třeba moc chce jet na tábor, ale také ho už znáte a tušíte, že třeba v poslední chvíli může ztratit odvahu, prostě na to buďte připraveni a domluvte se třeba s babičkou, zda by v tom případě dítě mohlo být u ní. S dítětem to pak v klidu dokážete zkomunikovat: „To je v pořádku. Domluvila jsem, že můžeš být u babičky, protože já musím do práce.“ Ideální je, pokud obě varianty komunikujete jako stejně dobrá řešení.

Také v této situaci může pomoci navázat dítě na některého sympatického učitele/vedoucího, který ho alespoň na začátek vezme „pod křídlo“ a pomůže mu zvyknout si na novou situaci.

I v této situaci může pomoci dobrý kamarád, který má třeba odvahy než vaše dítě. Situaci můžeme ještě zlepšit tím, že necháme kamaráda přespat u nás doma nebo s ním naše dítě tráví více času před odjezdem.

Co když ale děti v pohodě a nadšeně odjedou, ale následně to nezvládají na místě bez rodičů?

Zase se vyplatí nebrat to jako dětský rozmar, ale jako důležitou informaci, kterou vám dítě dává. Nemusí se cítit s cizími lidmi například na táboře vůbec bezpečně a může být pak pro něj velmi těžké na takovém místě zůstat a užít si to tam. Dítě se opravdu bez náhradních rodičů nemusí cítit dobře a může být smutné, apatické a plačtivé.

Pak je možné, že dítě na takovou zkušenost prostě ještě nebylo připravené a je na místě pobyt ukončit. Vztahu rozhodně prospěje, když rodiče budou na takovou situaci reagovat citlivě a s ohledem na dítě pobyt ukončí dřív. Je potřeba s takovými situacemi počítat a mít připravené řešení. Pokud tedy rodič počítal, že bude v době pobytu dítěte na táboře chodit do práce, může pro něj být neřešitelné, aby dítě bylo doma. Proto je zase důležitý „Plán B“ a předem domluvit babičku nebo jinou možnost. Třeba příští rok už bude dítě natolik zralé, že pro něj bude podobný pobyt zajímavou a přínosnou zkušeností.

Pozor na špatné já!

Pokud dítě nezvládne odjet na prázdniny, na tábor, nebo se z něj vrátí třeba předčasně, může to vnímat jako své selhání. Může zažívat pocity viny nebo se cítit špatně, protože ostatní děti to v klidu zvládly. Prostě celá ta situace lehce nasedne na jeho dřívější zranění duše (tzv. špatné já) a jen ho dokáže přiživit. Pokud tomu náhradní rodič rozumí, může to s dítětem pak v klidu probrat: „Chápu, že to je zatím pro tebe těžké. Nemusíš na sebe spěchat. Každý tohle má jinak. Až se na to budeš cítit, můžeme to zkusit znovu.“

Co ještě může pomoci, pokud dítě odjíždí někam samo bez náhradních rodičů?

Nejvíce pomáhá, když předem s vedoucím promluvíte o tom, proč to pro vaše dítě může být náročné a předem se dohodnete, jaké jsou možnosti řešení. Můžete domluvit, aby dítě mělo přístup k mobilnímu telefonu, aby mohlo kdykoliv zavolat rodičům a snížit tak svou úzkost nebo nervozitu. Pomoci může také to, že předem připravíte dítěti na každý den dopis, který mu vždycky ráno vedoucí předá. Dále pomáhají předměty, které dítě zklidňují – oblíbený polštářek, plyšák nebo jiný předmět. Každému dítěti pomáhá něco trochu jiného. Zatímco jedno dítě telefon nebo dopis zklidní, druhé to rozruší tak, že pak už nebude schopné na táboře zůstat.

Nebojte se hledat nové cesty nebo řešení, která budou vyhovovat hlavně vám a vašim dětem.

Autor: Mgr. Eliška Kotrbatá

Vystudovala psychologii a speciální pedagogiku na Karlově univerzitě a s dětmi pracovala od 18 let. Během studií střídavě žila v USA a jeden semestr studovala i na Univerzitě v Connecticatu. Posledních 6 let pracuje v soukromé praxi s dětmi s odlišným vývojem. Propojuje poznatky z neuropsychologie, vývojové psychologie, speciální pedagogiky a dalších oborů. Díky spolupráci s dětskou neuropsycholožkou zjistila více o fungování mozku a o pojmu senzorická integrace. V roce 2022 absolvovala roční certifikovaný program senzorické integrace na univerzitě v jižní Kalifornii. V USA byla náhradní matkou 2 měsíční holčičky, u které nahrazovala maminku po dobu 5 měsíců. V současné době pracuje s dětmi s různými obtížemi, odlišným vývojem, ale děti dochází i z čistě preventivních důvodů. Kromě přímé práce s dětmi školí a přednáší pro doprovázející organizace, další odborníky, tak v různých projektech ministerstva práce a sociálních věcí. Podílela se na vzniku metodiky dětí se specifickými potřebami pro pracovníky v dětských skupinách, a provedla tyto pracovníky řadou školení. V tomto roce spolupracuje s ministerstvem a organizací UNICEF v tématu problematiky dětí z válečných oblastí a potřeb duševního zdraví.

Zdroj: Rodinná síť