Jak již bylo zmíněno v článku Rodič ve škole, často pouhé pozvání do školy postačí k tomu, aby nálada oslovených rodičů znatelně poklesla. Jejich vlastní vzpomínky na školu mnohdy nejsou příjemné, a i když se budete snažit sebevíc (a nabídnete rodičům kávu, prostor se vyjádřit, uvedete časový rámec schůzky), bude to dost možná trvat i několik let, než si uvědomí, že nejste jejich nepřátelé, ale lidé, kteří mají zájem na dobré budoucnosti jejich dětí.

Z jistého úhlu pohledu jsou tedy třídní schůzky jinou a další příležitostí, jak s rodiči budovat kooperující vztahy. Co tedy udělat, aby se to dařilo? K tomu potřebujeme zjistit, proč třídní schůzky vlastně svoláváme, tj. co je jejich účelem.

Kdy jsou klasické třídní schůzky zbytné?

Je nám známo, že v některých školách tuto praxi už dávno opustili, tj. s rodiči svých žáků se učitelé scházejí buď v rámci vypsaných hodin určených ke konzultacím, nebo v rámci schůzek ve formátu učitel – žák – rodič.

Pokud bych měla tlumočit argumenty vyučujících těchto škol, tak obvykle říkají, že provozní informace (k organizaci školního roku, k plánovaným exkurzím) předávají rodičům elektronickou cestou a stejně je informují o prospěchu jejich dětí. A má-li určitý žák prospěchové či výchovné potíže, zvou si daného rodiče na individuální schůzku. A právě kombinací přístupu „informace předávám elektronicky“ a „potíže řeším individuálně“ je vedlo k opuštění klasických třídních schůzek. Až na drobné výjimky volající z řad rodičů tuto praxi oceňují.

Kdy je vhodné setkání se všemi rodiči najednou?

Pomineme-li krizové (tj. z podstaty věci nepříjemné) situace, existují de facto jen dvě příležitosti, kdy lze říct, že volající chápou, proč byli pozvání do školy společně s jinými rodiči, a to při

1. nástupu žáků do (nové) školy / změně třídního učitele,

2. řešení situace, která se týká všech stejným dílem (typicky školní výlet).

Zatímco v prvním případě lze daleko přesněji než o třídních schůzkách budoucích prvňáčků nebo primánů mluvit o společenské seznamovací akci , tak v druhém případě má schůzka charakter porady. Nutno říci, že ani jedna z nich se ze své povahy nemusí konat přímo ve třídě. To účelům schůzky (zejm. uvedeným pod bodem jedna, tj. představení se, vysvětlení způsobů práce a nastavení informačních kanálů) nijak neškodí.

Pro druhou možnost, tj. poradu o školní akci, která předpokládá participaci rodičů (i kdyby se měli „jen“ vyjádřit k návrhům školy), doporučujeme držet se osvědčených a časem prověřených doporučení:

• dejte pravděpodobným účastníkům vědět o konání akce s časovým předstihem (také už dopředu milujete porady, o nichž víte jen den dopředu?),
• seznamte účastníky s jednotlivými body a časovým plánem porady (chcete-li spolupracující rodiče, ukažte jim, že si vážíte jejich času – tj. že je zvete na promyšlenou akci, která má začátek i konec),
• dopředu jim řekněte, co od nich očekáváte (mají hlasovat? mají něco zařídit? mají přispět finančně?),
• sdělte jim, jak se v případě nechtěné neúčasti mohou do porady zapojit, resp. jak se dozvědí výsledek porady v případě, že se jí dobrovolně nezúčastní (neb je jim dané téma srdečně jedno).

Vážené paní ředitelky a páni ředitelé, vím, že vaše práce je svázána mnoha nařízeními a vyhláškami. Ovšem, zrovna podoba třídních schůzek je ve vašich rukou. Velmi vám přeji, aby jejich podoba prohlubovala korektní a spolupracující vztahy mezi školou a rodiči vašich žáků.

Mgr. Jarmila Kubáňková Ph.D., metodička služeb 116000 a 116123, statutární zástupkyně Cesta z krize, z. ú., časopis Řízení školy